Britská a americká literatura v českých překladech

Sylabus

1) P: Překlad a jeho role v anglickém humanismu a renesanci. Renesanční poezie (alžbětinský sonet): Sidney, Spenser, Shakespeare, Donne.      S: Překlady alžbětinského a shakespearovského sonetu.

2) P: Shakespearův jazyk; shakespearovská textová kritika – poezie a drama. Role editora a překladatele.     S: Rozbor Shakesperových sonetů v různých překladech od počátku převodu Shakespeara po současnost.

3) P: Shakespearovská komedie a tragédie – specifika. Historie vydávání Shakespeara a recepce jeho díla.     S: Analýza ukázek dvou až tří nejuváděnějších Shakespearových her, A Midsummer Night’s Dream, Romeo and Juliet a Hamlet, v českých překladech.

4) P: John Milton, nejvýznamnější epický básník v anglickém jazyce, forma a styl jeho eposu. Jungmannův překlad Ztraceného ráje u zrodu moderního českého jazyka a literatury (lexikum, verš, vývoj českého blankversu).     S: Analýza ukázek z Jungmannova Ztraceného ráje.

5) P: Román

18. století a jeho recepce v českém prostředí – fenomén Daniel Defoe a Jane Austenová. Robinson Crusoe, Gulliverʼs Travels – mezinárodní a česká recepce, adaptace. Vývoj literatury pro děti jako samostatného žánru (zrod moderní dětské literatury v

2. pol.

19. stol. – Lear, Carroll) a české překlady.      S: Analýza ukázky Robinsona Crusoea a rozbor stylu Jane Austenové.

6)  P: Jane Austenová – angloamerická, světová a česká recepce, filmové adaptace. Problematika anglickosti, stylu a překladu.      S: Analýza ukázek překladů románů Jane Austenové (od nejstarších po současnost).

7)  P: Britská romantická poezie a její recepce u nás: fenomén Byron a Childe Haroldova pouť Elišky Krásnohorské.  Mezinárodní a česká recepce Byrona, vliv na český romantismus. Jezerní básníci, P. B. Shelley a John Keats v překladech (od Sládka a Vrchlického po současnost).        S: Analýza ukázek Childe Haroldovy pouti, popřípadě jednotlivých básní dalších romantiků v různých překladech.

8) P: Viktoriánský román. Fenomén Dickens – angloamerická a česká recepce, nejpřekládanější autor u nás oproti opomíjené George Eliotové, srovnání s moderní recepcí. Dickensův styl a problémy jeho překladu (ironie, humor, idiolekt, sociolekt apod.). Překlady Thackereyho, sester Brontëových a Hardyho. Současná praxe úprav děl klasiků, originálů i převodů (dickensovských překladů), etické otázky.     S: Rozbor ukázky překladů Dickense, popř. Brontëových.

9) P: Britský modernismus a jeho recepce u nás; meziválečná nakladateství a edice překladové literatury. Rozdílné rysy a styly britských modernistů a problematika jejich překladu. Alternativy modernismu - překlady Orwella.     S: T. S Eliot, D. H. Lawrence, Virginia Woolf a James Joyce (rozbor ukázek překladů).

10) P: Základní tendence britské poválečné poezie (Larkin, Hughes, Heaney – specifika jejich stylu). Další vybraní básníci

2. pol.

20. stol. a současnosti.       S: Překlady jednotlivých básní Larkina, Hughese a Heaneyho.

11) P: Základní tendence britské poválečné prózy a dramatu. Nejvýznamnější autoři: Graham Greene, William Golding, Kingsley Amis (Angry Young Men). Univerzitní román.       S: Goldingův Pán Much a Dědicové, Kingsley Amis a David Lodge v překladech – rozbor ukázek

12) P: Britští a postkoloniální autoři a autorky

2. pol.

20. století a současnosti, držitelé literárních cen (především Nobelova cena, Man-Bookerova cena). Vliv kvality překladatele, redakčního rozhodování a redakční práce na recepci autora.       S: Analýza ukázek překladů románů Kazua Ishigura, Hilary Mantelové a Margaret Atwoodové.

Anotace

Tento kurz (označený I) pokrývá britskou literaturu. Přednášky a semináře se navzájem prolínají a jsou vedeny zčásti v angličtině a zčásti v češtině. Cílem je studium vybraných děl britské literatury od renesance po současnost, které reprezentují významné směry, tendence a obraty ve vývoji. Studium těchto děl má za úkol reflektovat styl autora originálu. Diskuse v seminářích mají literárněhistorický i teoretický charakter, zabývají se literární interpretací a přihlížejí k soudobým literárněvědným přístupům. Dále se pojí s translatologickým rozborem vybraných úryvků z originálů a překladů těchto děl.

Tam, kde existuje více překladů (např. Shakespeare), zvažují odlišnosti a důvody jejich proměn. Diskuse vedou k posouzení sémantické a estetické ekvivalence

českých literárních překladů a k uvažování o dynamice kulturní recepce překladových děl z prostředí britské kultury.