Syllabus
Předmět má seznámit studenty s vývojem překládání španělských literárních děl do češtiny. Srovnáváním překladů z různých období si studenti osvojí jednak charakteristiky původních děl a doplní si znalosti o španělské literatuře od jejích počátků do současnosti, jednak by si měli uvědomit dobově podmíněné zvláštnosti překládání do češtiny.
Cílem výuky je naučit studenty poznat dobrý překlad, dokázat formulovat a odborně popsat kvality či zápory překladu, vytvořit posudek překladu, případně navrhnout a obhájit lepší řešení. Získané kompetence lze využít ve vlastní překladatelské, kritické či redakční práci, v nakladatelství, v médiích. V seminářích probíhají literárně historické a teoretické diskuse, následující po translatologickém rozboru.
Studenti se učí sledovat paratextové prvky (tiráž, záložky, předmluva, doslov, poznámky, vysvětlivky) a textové prvky: 1) lexikální - významová věrnost, vynechávky, dovysvětlování, přesné vyjádření myšlenky nebo naopak vágnost; zacházení se jmény vlastními a místními; překlad specifických reálií (jídlo, flóra, fauna apod.); 2) stylistické - schopnost odpoutání se od originálu, respektování české větné stavby a aktuálního větného členění; zachovávání délky vět a členění odstavců; 3) gramatické - změny pravopisu, dodržování interpunkce. Studenti dostanou k posouzení a ke srovnání existující překlady, v ideálním případě se porovnávají dva či více překladů téhož díla.
Každý student také vypracuje písemnou seminární práci, v níž prokáže schopnost literární analýzy díla, jeho zařazení do dobového kontextu, určení žánrové formy a souvislostí s dobovým kulturním a literárním kontextem. Nad každou seminární prací pak proběhne diskuse, v níž se studenti učí formulovat a obhajovat svá stanoviska. Témata: Píseň o Cidovi, přel.
M. Uličný, Práce 1994; Cid a jeho věrní: Hrdinské zpěvy starého Španělska, přebásnil V.
Cibula, Albatros 1978, 1989; Cid v zrcadle španělských romancí, parafráze, Vrchlický 1900; Romance: Kytice ze španělských romancí, Čejka a Nebeský, 1864 + reedice Celestina, Hodoušek 1956 Juan Ruiz, Kniha pravé lásky, Ant. Přidal, 1979 (viz Slovo za slovem) Cervantes: Nowely (Pichl, 1838), Poučné povídky (A.
Pikhart, 1903), Cikánečka (Eisner, 1950), Příkladné novely (Šmíd, 1957), Tři příkladné novely (Forbelský, Eisner, Šmíd, 1998) Cervantes: Don Quijote: V. Černý, 1931, Z. Šmíd, 1952 Calderón: Dáma skřítek: Vrchlický 1899, J. Hořejší 1941 Život jest sen, Vrchlický 1900, Život je sen, Vl.
Mikeš 1981 B. Pérez Galdós: Doňa Perfecta: Milada Nováková 1936, Eduard Hodoušek 1959 B.
Pérez Galdós: Marianela - 3 překlady: J. V.
Sládek (1904), Milada Nováková 1936, Hana Posseltová 1979 Blasco Ibáňez: Vinné sklepy, Vít-Veith 1927, Cibula 1956 G. A.
Bécquer: Paprsek luny (Červenka, 1894), Hora duchů (Urban 1999) - legendy Básně Ztichlá harfa (Uličný) Unamuno: překlady jeho románů: Ondrušková, Šmíd aj., Zaorálkův překlad Tragického pocitu života Valle-Inclán: Tyran Banderas F. García Lorca: poezie a divadlo, překlady L. Čivrného, M.
Uličného, V. Mikeše Camilo José Cela: Rodina Pacuala Duarta (Kvapilová, SNKLHU 1960), Úl (přel.
Alena Ondrušková, 1986), Větrný mlýn (Přel. J.
Forbelský, Kvapilová, Holoušek, Ondrušková,1977) Miguel Delibes, Pět hodin s Mariem: přel. Jana Toušková, 1972 x J.
Novotná a B. Stárková, 1986 Javier Marías: Vzpomínej na mě zítra při bitvě (1999, M.
Jungmannová) x Srdce tak bílé (2004, B. Stárková, nominace na Magnesii Literu, tvůrčí prémie Obce překladatelů) Juan Marsé: Poslední odpoledne s Terezou (přel.
Alena Poková, 1982) x Ještěrčí ocásky (2007, M. Jungmannová), Dívka se zlatými kalhotkami (2011, M.
Jungmannová) + další současní autoři podle zájmu studentů
Annotation
Předmět má seznámit studenty s vývojem překládání španělských literárních děl do češtiny. Srovnáváním překladů z různých období si studenti osvojí jednak charakteristiky původních děl a doplní si znalosti o španělské literatuře od jejích počátků do současnosti, jednak by si měli uvědomit dobově podmíněné zvláštnosti překládání do češtiny. Cílem výuky je naučit studenty poznat dobrý překlad, dokázat formulovat a odborně popsat kvality či zápory překladu, vytvořit posudek překladu, případně navrhnout a obhájit lepší řešení. Získané kompetence lze využít ve vlastní překladatelské, kritické či redakční práci, v nakladatelství, v médiích.
V seminářích probíhají literárně historické a teoretické diskuse, následující po translatologickém rozboru. Studenti se učí sledovat paratextové prvky (tiráž, záložky, předmluva, doslov, poznámky, vysvětlivky) a textové prvky: 1) lexikální - významová věrnost, vynechávky, dovysvětlování, přesné vyjádření myšlenky nebo naopak vágnost; zacházení se jmény vlastními a místními; překlad specifických reálií (jídlo, flóra, fauna apod.); 2) stylistické - schopnost odpoutání se od originálu, respektování české větné stavby a aktuálního větného členění; zachovávání délky vět a členění odstavců; 3) gramatické - změny pravopisu, dodržování interpunkce. Studenti dostanou k posouzení a ke srovnání existující překlady, v ideálním případě se porovnávají dva či více překladů téhož díla. Každý student také vypracuje písemnou seminární práci, v níž prokáže schopnost literární analýzy díla, jeho zařazení do dobového kontextu, určení žánrové formy a souvislostí s dobovým kulturním a literárním kontextem. Nad každou seminární prací pak proběhne diskuse, v níž se studenti učí formulovat a obhajovat svá stanoviska.