Sylabus
Osnova předmětu:
Předmět sociální psychologie, její význam pro studující pedagogiky, prehistorie a založení hraniční vědy: sociální psychologie. Půvab nudných definic vědního oboru. Porozumění sociálnímu jednání. Sociální percepce a interpersonální percepce. Implicitní teorie osobnosti. Osobnostní konstrukty, stereotypizace. Kauzální atribuce, základní atribuční omyl, pravidlo antropocentrismu. Snaha o vylepšení výrazu, teorie vlastní zdatnosti. Jak jedinec interpretuje, analyzuje a jak si pamatuje informace o sociálním světě. Heuristika a chybné rozhodování, oceňování a opomíjení informací, rozechvělé chování, iluzorní korelace, osobní schéma, nadsazenost self, efekt živosti. Postoje: význam postojů v každodenním životě. Povaha a měření postojů, vytváření postojů; změny postojů. Centrální a periferní postoje; rasové postoje; sociální kategorizace. Stereotypy a kvazikategorizace. Teorie komunikace. Verbální a nonverbální komunikace. Patologické formy komunikace (podceněná kapitola sociální psychologie). Transakční analýza, životní dráhy. Skupiny, organizace a jedinec. Skupiny a organizace. Vůdcovství a skupinové změny. Účinně jednající skupiny. Jedinec ve skupině. Sociální vlivy. Konformita, snahy o harmonizaci. Informace o sociálním vlivu. Normativní sociální vliv, prioritní závazky. Prosociální chování. Sociopatie. Teorie konfliktů a spolupráce (agrese, předsudky, skupinové chování, altruismus). Transfer vzrušení, odolávání agresi. Sociální jednání.Typy vzorců sociálního jednání. Sociální distance. Sociálně patologické jevy se zaměřením na děti a mládež. Aplikace sociální psychologie Autoritářství. Chronická sebedestrukce. Teorie human-relations. Sociální trénink. Sociálně psychologické myšlení v pedagogické praxi. Sociálně psychologické teorie a kultura.
Anotace
Předmět je určen pro studenty bakalářského studia.
Cíl předmětu:
Cílem výuky předmětu sociální psychologie: pochopení sociálního rozměru člověka ze zorného úhlu sociální psychologie.
Student/tka se mají naučit rozumět lidskému jednání v každodenním životě a v institucích (včetně školských organizací), do jisté míry předvídat chování lidí podle sociálního kontextu, v němž se nacházejí. Studující by měli být schopni volit preventivní strategii a taktiku svého chování a naučit se profesionálně zvládat emoce jak své vlastní, tak ve svém okolí a odvracet zbytečné konflikty mezi lidmi.