Předmět je koncipován tak, aby studenty seznámil s problémy spojené s vypracováváním vědního profilu teorie výchovy, s filosofickým a praktickým rozměrem této pedagogické disciplíny. Zdůrazňuje antinomický charakter výchovy a uvádí do historických souvislostí její reflexe. Studenti po jeho absolvování získají vědomosti o základních pozicích ve výchovných teoriích, metodologických přístupech k fenoménu výchovy a historickém pozadí aktuálních výchovných tendencí i stereotypů.
1. Výchovné antinomie. Pedagogika jako “systém kontradikcí”
2. Teorie výchovy jako praktická teorie mezi filosofií a vědou
3. Sémantické pole termínu “výchova”
4. Logiky formativního působení
5. Autenticita a tradice ve výchově
6. Výchova a kultura (H. Arendt, G. Bachelard)
7. Antická a humanistická tradice v teoriích výchovy
8. Dualistické koncepce člověka a výchovy a jejich kritika u J. Deweyho
9. Soudobé teorie výchovy