Syllabus
· Sylabus je inovován v rámci projektu „Podpora pregraduálního vzdělávání budoucích učitelů na UK“ reg. č. CZ.02.3.68/0.0/0.0/19_068/0016093, realizovaného v rámci OP VVV. Zapracování změn oproti pilotní verzi je promítnuto v rozšířené podobě sylab.
Název předmětu: KOOPERACE A TÝMOVÁ PRÁCE
Garant: Doc. PhDr. Hana Kasíková, CSc.
Rozsah předmětu / semestr/ forma 1/1
Cíl předmětu:
Hlavní a specifické cíle:
· Vědomosti: význam kooperace a týmové práce pro školní vzdělávací prostředí, základní teoretická východiska kooperace ve vztahu k učení, principy kooperativního učení, kooperativní struktury pro učení, význam týmové práce v učitelském sboru a širším profesním společenství.
· Dovednosti: dovednosti aplikace principů kooperativního učení do plánování, realizace a hodnocení výuky, dovednosti přípravy a řízení vyučovacích hodin s kooperativními učebními skupinami, sociální dovednosti pro týmovou práci, příprava, realizace a hodnocení vlastního kooperativního projektu a jeho skupinová prezentace.
· Postoje: formování postojů vedoucích k zařazování kooperace do vzdělávacího prostředí včetně profesní spolupráce.
Obsah předmětu:
Anotace: V předmětu budou pro studenty učitelských programů vytvářeny příležitosti učit se optimálně plánovat, realizovat a hodnotit vzdělávací situace založené na kooperaci. A to jak vyučovacích hodin či bloků, tak výukových projektů či vzdělávacích akcí organizovaných školou. Dalších okruhů se týká profesní kolegialita, utváření postojů k týmové práci na škole a dovednosti týmovou práci optimalizovat.
· Téma 1: Učící se společnost a místo učitele v tomto společenském směřování. Podstata kooperace v sociálně psychologickém a pedagogickém rámci, její význam v současnosti.
· Téma 2: Edukace a školní edukace jako prostředí pro kooperaci. Role učitele a nová kultura učení.
· Téma 3: Uspořádání sociálních vztahů v úkolových situacích – kooperace, kompetice, individualistické uspořádání. Význam těchto uspořádání ve školním prostředí.
· Téma 4: Principy kooperativního učení a jejich aplikace ve školním vzdělávacím prostředí.
· Téma 5: Metodologické a metodické otázky kooperativního učení: a) zajištění pozitivní vzájemné závislosti.
· Téma 6: Metodologické a metodické otázky kooperativního učení: b) zajištění ostatních principů kooperativního učení.
· Téma 7: Jednoduché kooperativní struktury.
· Téma 8: Komplexnější kooperativní struktury.
· Téma 9: Hodnocení a kooperativní skupiny.
· Téma 10: Učitelé jako spolupracující společenství.
· Téma 11: Realizace, reflexe a prezentace kooperativního projektu studentů.
· Téma 12: Realizace, reflexe a prezentace kooperativního projektu studentů (pokračování).
Atestace:
Zápočet
: na základě přidělených úkolů v průběhu předmětu, zejména kooperativního projektu.
Literatura:
Povinná:
KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení, kooperativní škola. Vydání 3., rozšířené a aktualizované. Praha: Portál, 2016.
Doporučená:
BENNET, B.; ROLHEISER-BENNET, C.; STEVAHN, L. Cooperative learning. Where heart meet mind. Toronto: Educational connections, 1991.
COHEN, E.G. Designing Groupwork. Strategies for the Heterogenous Classroom. New York : Teacher College Press, 1994.
HARGREAVES, A., O´CONNOR, M. Leading Collaborative Professionalism. Victoria: Centre for Strategic Education, 2018.
JACQUES, D. Learning in Groups. London: Kogan Page, 1991.
JOHNSON, D. W.; JOHNSON, R. T.; JOHNSON HOLUBEC, E. Circles of Learning. Cooperation in the Clasroom. Edina : Interaction Book Company, 1990.
JOHNSON, R.T.; JOHNSON, D.W.; JOHNSON HOLUBEC, E. Structuring cooperative learning. Lessons Plans for Teachers. Edina : Interaction Book Company, 1987.
KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení a vyučování: teoretické a praktické problémy. Praha: Karolinum, 2001.
KASÍKOVÁ, Hana. Učíme (se) spolupráci spoluprací. 2., rozš. vyd. Kladno: AISIS, 2009.
KASÍKOVÁ, Hana, ed. Učíme (se) spolupráci spoluprací: náměty - výukové materiály pro kooperaci dětí i dospělých. Kladno: AISIS, 2007.
POL, Milan a Bohumíra LAZAROVÁ. Spolupráce učitelů - podmínka rozvoje školy: řízení spolupráce, konkrétní formy a nástroje. Praha: Agentura Strom, 1999.
POLECHOVÁ, Pavla. Interaktivní a kooperativní strategie v evropských projektech škol. Praha: Univerzita Karlova, 2000.
SLAVIN, R. Cooperative learning. New York: Longman,1983.
Podpůrné texty k předmětu:
Podpůrný text k tématu 1:
Učící se společnost a místo učitele v tomto společenském směřování. Podstata kooperace v sociálně psychologickém a pedagogickém rámci, její význam v současnosti.
Téma 1: Text by měl napomoci studentům k hlubší diskusi o smyslu vzdělávání v tématu kooperace, ke strukturování předchozích znalostí a zkušeností z perspektivy osobní i společenské. Zároveň je informací o kvalitní teoretické opoře pro profesní činnost. 1.1. Učící se společnost. Na začátku textu připomeňme, že učící se společnost je společenským ideálem nikoliv pouze v dnešní době, tento ideál je možné sledovat minimálně od doby humanismu. (Např. dílo J. A. Komenského, který v péči o vzdělání spatřoval nejen prostředek k pozdvižení jednotlivce, ale i cestu ke společenskému soužití a udržení míru.) V současné době v rámci tohoto směřování zdůrazňujeme především tři témata: a) propojení formálního, informálního a neformálního vzdělávání, b) informační gramotnost, c) spolupráce a sdílení v komunitách včetně školní komunity. 1.2. Teoreticko-výzkumné přístupy k učení založenému na kooperaci. Spolupráce v edukačním prostředí je tedy tématem pro učitele klíčovým. Kooperaci ve vztahu k učení zkoumaly obecnější teoretické přístupy, na kterých je založen také model kooperativního učení. Do teoretického zázemí vztahu kooperace a učení můžeme proniknout prostřednictvím tří teoreticko-výzkumných přístupů (Johnson, 1994): a) teorií sociální vzájemné závislosti, b) kognitivně-vývojových teorií, c) behaviorálních teorií. a) Teorie sociální vzájemné závislostiTvůrcem teorie sociální vzájemné závislosti v úkolové situaci (Social interdependance theory) je Morton Deutsch, který navázal na sociálně psychologickou práci K. Lewina. Následně navazuje práce D. Johnsona (70.-80. léta 20. stol.). Teorie předpokládá, že způsob, jakým je strukturována sociální vzájemná závislost, určuje interakce mezi jedinci, což determinuje výsledky. Sociální vzájemná závislost může být strukturována trojím způsobem: individuálně (závislost lidí v situaci neexistuje, jedinec uspěje bez vztahu k druhým), kompetitivně (n
Annotation
V předmětu budou vytvářeny příležitosti pro studenty učitelských programů učit se optimálně plánovat, realizovat a hodnotit vzdělávací situace založené na kooperaci. Týká se to jak vyučovacích hodin či bloků, tak výukových projektů či vzdělávacích akcí organizovaných školou. Další okruh se týká profesní kolegiality, utváření postojů k týmové práci na škole a dovedností týmovou práci optimalizovat.
The course will create opportunities for students of teacher training programs to learn to optimally plan, implement and evaluate educational situations based on cooperation. This applies to lessons or blocks, as well as educational projects or events organized by the school. Another area concerns professional collegiality, the formation of attitudes towards teamwork at school and the skills to optimize teamwork.