Charles Explorer logo
🇬🇧

Contemporary Critical Theory

Class at Faculty of Arts |
APO300042

This text is not available in the current language. Showing version "cs".Syllabus

Současná kritická teorie

Výběrový předmět

* Jméno vyučujícího

Marek Hrubec, PhD.

* Forma kursu a časový rozsah

ZS 1/1

* Forma atestace

Zápočet

* Požadavky k atestacím

Seminární práce

* Stručná charakteristika obsahu

Předmětem kurzu je výklad hlavních témat a interpretací současné kritické teorie (neboli tzv. Frankfurtské školy) posledních let, v rámci politických a sociálních myšlenek období uplynulého dvacetiletí. Důraz na poslední roky by měl pomoci ukázat, jakým způsobem je kritická teorie schopna reagovat na současné proměny politiky a společnosti.

Kritická teorie si svoji proslulost získala především svým vlivem na snahy o reformu západní společnosti prostřednictvím studentského hnutí a jeho revolty v 60. letech. Postupný vývoj kritické teorie od jejího založení až do dnešních dnů lze pojímat jako reprezentativní proměnu myšlení a jeho klíčových dilemat a napětí ve 20. století, v závislosti na vlivu marxismu, psychoanalýzy, kulturních studií, existencialismu, postmoderny, liberalismu, komunitarismu či globalizačních studií.

Hlavními analyzovanými tématy budou komunikativní jednání, boj o sociální uznání, multikulturalismus, redistribuce, ekonomická a kulturní globalizace, imperialismus, kulturní průmysl. Po úvodu do založení kritické teorie se výklad zaměří na prezentaci a vzájemné odstínění názorů klíčových současných reprezentantů kritické teorie: Jűrgena Habermase, Axela Honnetha, Nancy Fraserové, Karla-Otto Apela a dalších autorů.

Ve svých programových dokumentech a klíčových textech kritická teorie odmítá tradiční, "společensky konformní zkoumání" a snaží se o utváření "kritického sebevědomí společnosti". Usiluje o komplexní provázání empirického výzkumu s teoretickou reflexí. Pokouší se o kritiku, jejímž cílem je odkrývání rozporů mezi idejemi a realitou. Tato kritika se vymezuje proti partikulárnímu zájmu spjatému s nějakou úzce definovanou sociální skupinou a spojením teorie a praxe se ve jménu spravedlnosti snaží zastupovat zobecnitelný zájem neboli zájem obecné veřejnosti. Předpokládaným ideálem je zde "pospolitost svobodných lidských bytostí".

This text is not available in the current language. Showing version "cs".Annotation

Předmětem kurzu je výklad hlavních témat a interpretací současné kritické teorie (neboli tzv. Frankfurtské školy) posledních let, v rámci politických a sociálních myšlenek období uplynulého dvacetiletí. Důraz na poslední roky by měl pomoci ukázat, jakým způsobem je kritická teorie schopna reagovat na současné proměny politiky a společnosti.

Kritická teorie si svoji proslulost získala především svým vlivem na snahy o reformu západní společnosti prostřednictvím studentského hnutí a jeho revolty v 60. letech. Postupný vývoj kritické teorie od jejího založení až do dnešních dnů lze pojímat jako reprezentativní proměnu myšlení a jeho klíčových dilemat a napětí ve 20. století, v závislosti na vlivu marxismu, psychoanalýzy, kulturních studií, existencialismu, postmoderny, liberalismu, komunitarismu či globalizačních studií.

Hlavními analyzovanými tématy budou komunikativní jednání, boj o sociální uznání, multikulturalismus, redistribuce, ekonomická a kulturní globalizace, imperialismus, kulturní průmysl. Po úvodu do založení kritické teorie se výklad zaměří na prezentaci a vzájemné odstínění názorů klíčových současných reprezentantů kritické teorie: Jűrgena Habermase, Axela Honnetha, Nancy Fraserové, Karla-Otto Apela a dalších autorů.

Ve svých programových dokumentech a klíčových textech kritická teorie odmítá tradiční, "společensky konformní zkoumání" a snaží se o utváření "kritického sebevědomí společnosti". Usiluje o komplexní provázání empirického výzkumu s teoretickou reflexí. Pokouší se o kritiku, jejímž cílem je odkrývání rozporů mezi idejemi a realitou. Tato kritika se vymezuje proti partikulárnímu zájmu spjatému s nějakou úzce definovanou sociální skupinou a spojením teorie a praxe se ve jménu spravedlnosti snaží zastupovat zobecnitelný zájem neboli zájem obecné veřejnosti. Předpokládaným ideálem je zde "pospolitost svobodných lidských bytostí".