Sylabus
Současné Rusko
Jméno vyučujícího
PhDr. Emil Voráček, DrSc.
Výběrový předmět
Forma kursu a časový rozsah
ZS 1/1
LS 1/1
Forma atestace
ZS zápočet
LS zápočet
Požadavky k atestacím
Stručná charakteristika obsahu
Předmět kursu: Po zhroucení Sovětského svazu v r. 1991 došlo k hlubokým přeměnám na celém teritoriu tohoto zaniklého státu i jeho mocenského systému. Právním následníkem SSSR je Ruská federace, jejíž vývoj je však do značné míry determinován řadou problémů obdobných celému bývalému státu, mj. co do bohatého národnostního složení obyvatelstva. Stav země v průběhu celých 90. let je možno nazvat jako krizový, nestabilizovaný. V průběhu 90. let i přes tvrdé mocenské boje, které však až na výjimky nepřerostly ve velká násilná střetnutí (nehovoříme-li o Čečensku), se v období Jelcinovy administrativy postupně utvořila nová ústavní struktura; nebylo však možno říci, že by politická stabilita byla plně zajištěna. Při novém zakládání ruského státu se stal princip federalismu, na rozdíl od carského Ruska, či fiktivního federalismu SSSR, tvůrčím principem utváření vztahů mezi centrem a regiony. Nově byla budována výkonná moc státu, v podobě parlamentního vládního systému, se silnou dominancí prezidenta. Utváří se politický systém země, který je ovšem dosud v mnohém velmi citlivý na politická napětí, nestabilizovaný.
Putinova administrativa od svého nástupu usiluje s různým i úspěchy o postupnou stabilizaci země, společnosti, kde z pohledu sociálního výrazně schází střední vrstva, jež by byla výrazným stabilizujícím prvkem pro utvoření občanské společnosti, společnosti vůbec. Reformy Putina jsou na rozdíl od Jelcinovy administrativy orientovány dlouhodobě a systematicky. Hospodářské reformy Jelcinova období, často chaoticky prováděné a vedené nevedly k zásadní rekonstrukci ekonomiky, naopak výrazně stoupl podíl šedé ekonomiky, korupce, hosp. kriminality. Obdobně tomu bylo s reformami v ostatních oblastech, aniž bychom se zmiňovali o tvorbě kursu ruské zahraniční politiky. Putinovo vedení usiluje dostupnými prostředky o zprůhlednění hospodářských vztahů v zemi, ukončení hosp. reforem, vytvoření prostředí, které bude přívětivé pro investory, tj. mj. postupné zavedení a vymáhání právního řádu a spolehlivé fungování státní správy (podmínka rozsáhlejšího investování zahraničního kapitálu). Současně usiluje o obnovu autority ruského státu vůči zahraničí, o upevnění obranyschopnosti země, která se propadá do úrovně velmoci druhé třídy s nukleárními zbraněmi, s čímž se Rusko nechce smířit. Pokouší se nově definovat i vztahy vůči svým partnerům uvnitř SNS, definovat i svoji úlohu bez mocenských možností bývalého centra. Jelcinovské a putinovské období nelze prostě komparovat, jedná se o dvě odlišné etapy. Je nutno však podrobněji zkoumat použité nástroje, metody, jejich funkčnost, z hlediska stavu společnosti. Složitá je otázka priorit a jejich korelace s potenciálně výbušnou sociální situací, pro niž je charakteristická výrazná polarizace. Velkým problémem je utváření funkceschopnosti života regionů, v nichž se pouze postupně konsolidují nové elity, se zjevně relativně silným vlivem různých zájmových skupin, korporací.
Celý kurs je prezentován v úzké návaznosti na obecnější problematiku průběhu společenské transformace, včetně teoretického zobecnění a komparování empirických poznatků. Kritické připomínky a aktivita při přednáškách a seminářích jsou vítány.
Cíl kursu: záměrem tohoto kursu je blíže seznámit posluchače s vybranými aspekty současného stavu ruského státu, se zaměřením na transformaci vnitropolitického a ekonomického vývoje, mj. formování pluralitního politického systému, nových elit, problémy korupce a moci. V této souvislosti budou dle výběru posluchačů diskutovány příslušné texty. Témata je možno dále specifikovat.
Stručný obsah a literatura: Předmět je zaměřen na studium současného, politického vývoje v Rusku a jeho ekonomických souvislostí.
Studijní materiály (syllaby) budou k dispozici ke kopírování v knihovně katedry politologie) v období trvání kursu. Některé texty budou k dispozici na webové (UPOL) stránce nositele kursu.
Obsah kursu 1. Úvod do kursu: Souvislosti rozpadu SSSR, problémy transformace. Vývoj teorie transformace. 2. Vznik a formování pluralitního politického systému v Rusku: Od neformálů přes politické kluby k politickým stranám v Rusku; jejich programy a realita demokratizačního chaosu; volby v prosinci 1993 do nově ustavené Státní dumy. 3. Rusko a nové politické instituty v systému státní a zákonodárné moci: státní duma a nová ústava. Politický systém. Úloha prezidenta, parlamentu, vlády. Parlamentní vládní systém s dominancí presidenta nebo presidentský systém? 4. Parlamentní a prezidentské volby až do voleb na jaře 2000: politické strany, volební bloky a politické extremismy. 5. Politické strany v Rusku. Problém pravice a levice. 6. Politické strany v Rusku. Nacionalistické strany, extremismus. 7. Problémy politické kultury. Cesta Ruska k občanské společnosti. 8. Sociální napětí, konflikty zájmů a psychika řadového občana; migrace a emigrace. Vývoj sociální stratifikace obyvatelstva - indikátor a předpoklad změn; elity v Rusku (k sociologii politiky); jejich geneze. Teorie krize a ruská realita. Postoje občanů k ruské realitě, minulosti. 9. Elity. Teorie nové třídy a výzkum elit. Od sovětské nomenklatury k novým ruským elitám. Jejich konsolidace. Současná administrativně-politická elita Ruska. 10. Rozdělená společnost: noví bohatí a noví chudí. Dynamika sociálně-ekonomické transformace. 11. "Oligarchie". Role kapitálových skupin v ruské politice. 12. Od korporatismu k lobbyismu? 13. Problémy tvorby občanské společnosti v Rusku. 14. Sociální patologie, korupce, kriminalita. 15. "Ruská idea" v politickém diskursu po perestrojce. 16. Problémy hledání nové identity Ruska. Duchovní proudy hledání nové ruské identity; ideové základy ruského politického myšlení; návraty a oživení tradičních prvků hodnot ruské společnosti; ruská podoba liberalismu, slavjanofilství, "eurasijství" a neoeurasijství. Druhy antieuropeismu. 17. Geopolitické teorie v současném Rusku. Západ - Východ: diskuse o příslušnosti Ruska, postoje nové ruská pravice. Rusko na pomezí mezi geopolitikou a globalizací. 18. Vztah centrum - regiony. Úloha separatismu a regionalismu v RF. Konstituování institucí a organizace moci. 19. Problémy hospodářské transformace: vývoj ruské hospodářské politiky v 90. letech (malá a velká privatizace, liberalizace cen, uvolnění monopolu zahraničního obchodu; výsledky ruské ekonomiky; konverze zbrojního průmyslu; postavení vojensko průmyslového komplexu. Problém hospodářské mezery mezi Východem a Západem. 20. Zahraniční politika: otázka její koncepčnosti, nový razantní kurs, jednotlivé koncepce a směřování zahraniční politiky. Vztahy Rusko - SNS; funkční společenství, či mezičlánek k nové "konfederaci"? Uvolňování vzájemných vztahů. 21. Trajektorie rozvoje Ruska v 21. století?
Anotace
Předmět kursu: Po zhroucení Sovětského svazu v r. 1991 došlo k hlubokým přeměnám na celém teritoriu tohoto zaniklého státu i jeho mocenského systému. Právním následníkem SSSR je Ruská federace, jejíž vývoj je však do značné míry determinován řadou problémů obdobných celému bývalému státu, mj. co do bohatého národnostního složení obyvatelstva. Stav země v průběhu celých 90. let je možno nazvat jako krizový, nestabilizovaný. V průběhu 90. let i přes tvrdé mocenské boje, které však až na výjimky nepřerostly ve velká násilná střetnutí (nehovoříme-li o Čečensku), se v období Jelcinovy administrativy postupně utvořila nová ústavní struktura; nebylo však možno říci, že by politická stabilita byla plně zajištěna. Při novém zakládání ruského státu se stal princip federalismu, na rozdíl od carského Ruska, či fiktivního federalismu SSSR, tvůrčím principem utváření vztahů mezi centrem a regiony. Nově byla budována výkonná moc státu, v podobě parlamentního vládního systému, se silnou dominancí prezidenta. Utváří se politický systém země, který je ovšem dosud v mnohém velmi citlivý na politická napětí, nestabilizovaný.
Putinova administrativa od svého nástupu usiluje s různým i úspěchy o postupnou stabilizaci země, společnosti, kde z pohledu sociálního výrazně schází střední vrstva, jež by byla výrazným stabilizujícím prvkem pro utvoření občanské společnosti, společnosti vůbec. Reformy Putina jsou na rozdíl od Jelcinovy administrativy orientovány dlouhodobě a systematicky. Hospodářské reformy Jelcinova období, často chaoticky prováděné a vedené nevedly k zásadní rekonstrukci ekonomiky, naopak výrazně stoupl podíl šedé ekonomiky, korupce, hosp. kriminality. Obdobně tomu bylo s reformami v ostatních oblastech, aniž bychom se zmiňovali o tvorbě kursu ruské zahraniční politiky. Putinovo vedení usiluje dostupnými prostředky o zprůhlednění hospodářských vztahů v zemi, ukončení hosp. reforem, vytvoření prostředí, které bude přívětivé pro investory, tj. mj. postupné zavedení a vymáhání právního řádu a spolehlivé fungování státní správy (podmínka rozsáhlejšího investování zahraničního kapitálu). Současně usiluje o obnovu autority ruského státu vůči zahraničí, o upevnění obranyschopnosti země, která se propadá do úrovně velmoci druhé třídy s nukleárními zbraněmi, s čímž se Rusko nechce smířit. Pokouší se nově definovat i vztahy vůči svým partnerům uvnitř SNS, definovat i svoji úlohu bez mocenských možností bývalého centra. Jelcinovské a putinovské období nelze prostě komparovat, jedná se o dvě odlišné etapy. Je nutno však podrobněji zkoumat použité nástroje, metody, jejich funkčnost, z hlediska stavu společnosti. Složitá je otázka priorit a jejich korelace s potenciálně výbušnou sociální situací, pro niž je charakteristická výrazná polarizace. Velkým problémem je utváření funkceschopnosti života regionů, v nichž se pouze postupně konsolidují nové elity, se zjevně relativně silným vlivem různých zájmových skupin, korporací.
Celý kurs je prezentován v úzké návaznosti na obecnější problematiku průběhu společenské transformace, včetně teoretického zobecnění a komparování empirických poznatků. Kritické připomínky a aktivita při přednáškách a seminářích jsou vítány.