Syllabus
Témata: 1. Předmluva k PP. 2.
Pojem státu předpokládá pojem politična. Stát jako politická jednota národa.
Text: PP § 1 3-4. Pojem politična.
Text: PP §2, § 3, s. 30, §4, s. 37-39. 5-7. Liberální stát stato neutrale e agnostico i) Pluralistické teorie státu.
Text PP §4, s. 39-44. ii) Liberální parlamentarismus. Text: Ideově historický stav současného parlamentarismum (část Principy parlamentarismu). iii) Demokracie lidstva a humanitární války.
Text: PP § 6, s. 53-58. 8-10. Depolitizace a neutralizace i) Depolitizace skrze etiku a ekonomiku.
Text: PP §8, s. 68-77. ii) Centrální oblasti a jejich posloupnost. Text: Epocha neutralizací a depolitizací, oddíl I. iii) Neutralita techniky a konec dějin.
Text: Epocha neutralizací a depolitizací, oddíl II 11-13. Liberální demokracie jako smíšená politická forma: identita a reprezentace, text: Verfassungslehre §16.
Annotation
Četba a interpretace vybraných pasáží ze Schmittova díla: Pojem politična, Epocha neutralizací a depolitizací, Ideově historický stav současného parlamentarismu a Ústavní teorie
Proč se zajímat o Schmitta? Carl Schmitt byl jedním z vůdčích intelektuálů a právních teoretiků za Výmarské republiky a poté se stal i významným teoretikem ve službách nacistického režimu. Směrodatnou se ukazuje být jeho reflexe Výmarské republiky. Tato republika trpěla nedostatečnou legitimitou v očích svých občanů a neustále čelila silám, které ji chtěly rozložit. Příčiny lze vidět ve specifické historické situaci Německa po prohrané válce, nicméně důvody, proč liberální demokracie tehdy tváří v tvář nepřátelským silám selhala, mají zřejmě obecnější platnost. Pro nás bude Carl Schmitt myslitelem, který pronikavě analyzoval slabosti liberální demokracie. Budeme jej tedy studovat jako teoretika krize liberální demokracie. Vůdčí Schmittovou myšlenkou bylo, že liberální demokracie je režim, který není životaschopný v podmínkách masové demokracie a, řekněme soudobým slovníkem, globálního kapitalismu. Liberální právní stát buďto "zplaní" v depolitizovaný nástroj vládnoucích elit, anebo podlehne náporu radikální demokracie. Tato dichotomie je zřejmě falešná, ale schmittovská lekce může být poučná, když si položíme otázku: Jak je na tom nyní liberální demokracie?