Židé, muslimové a cikáni hráli v dějinách Evropy roli konstitutivních druhých. V teologickém sporu s Židy o smysl jejich svatého textu se Evropa uvědomovala jako náboženské společenství, ve fyzické konfrontaci s muslimy vymezila své geopolitické hranice a v kriminalizaci cikánů potulujících se bez stálého zaměstnání se ustavila jako civilizace práce a pokroku. Židé tedy byli primárně náboženským druhým, muslimové druhým politickým a cikáni druhým kulturním.
Vybrané texty doloží nejen tyto původní role, ale i to, jak mohly v závislosti na historických okolnostech přecházet z jedné skupiny na druhou.