Sylabus
1. Kult - prolegomena: terminologie (cultus, pax deorum, ritus, cærimoniæ), kategorie ritus romanus (resp. patrius), ritus græcus a ritus tuscus v republikánském období, dělení na sacra publica a sacra privata.
2. Sacra publica I: bohoslužebné prostory - domestikace prostoru (pomerium), typy posvátného prostoru (tesca, templa), jejich dispozice, orientace a výzdoba, předpisy regulující provoz svatyní (lex templi), výroční den založení chrámu (dies natalis).
3. Sacra publica II: sacerdotální instituce (Regia a rex sacrorum), kolégia (flamines, pontifices, virgines Vestales, augures,decemviri sacris faciundis,septemviri epulones) a sodality (Fetiales, Salii, Luperci, Fratres Arvales).
4. Sacra publica III: bohoslužebné úkony - obětní praxe (sacrificium), její modality a průběh, adorace (modlitba, zpěv, hudba, tanec), intenzifikace bohoslužebných úkonů (devotio, defixio, evocatio, sacratio).
5. Sacra publica IV: bohoslužebné slavnosti (feriæ publicæ) - astronomický a občanský kalendář, struktura římského dělení měsíce, svátky tzv. Numova kalendáře, zemědělského cyklu a občanského cyklu, tzv. hry (ludi).
6. Sacra publica V: prodigia, sibylská tradice, nejdůležitější divinační techniky (auspicium, extispicium), soukromé věštby a šíření astrologie.
7. Sacra privata I: aktéři (pater familias, vilicus), posvátnost domácího ohniště/krbu a tzv. lararia, patroni domácnosti (Lares, Penates), kult předků (Manes, Lemures, Larvæ).
8. Sacra privata II: přechodové rituály - obřady spojené s narozením, iniciací do dospělosti, sňatkem a pohřbem.
9. Proměny v republikánském období: ritualizující a racionalizující tendence, vznik "vědy o náboženství" (Cato, Varro), vznik filosofie náboženství (Cicero, Seneca).
10. Proměny v císařském období I: kult císařů, kult Sol invictus, monolatrické tendence v náboženské praxi, monoteistické spekulace v náboženském myšlení, politické motivy reformy sacra publica.
11. Proměny v císařském období II: konfrontace s orientálními kulty, jejich stručný přehled, kritika nové spirituality a renezance původních tradic za Augusta, rozlišování mezi religio a superstitio.
12. Nástup křesťanství: vztah římského náboženství ke křesťanství v předkonstantinovském a pokonstantinovském období, Julián Apostata, křesťanství státním náboženstvím.
Anotace
Kurs je zvětšiny věnován kultickému rozměru náboženského života. Nejprve je pozornost zaměřena na tzv. veřejný kult (sacra publica) a jeho ústrojné prvky v podobě chrámové instituce, kněžských funkcí, obětní a adorační praxe, bohoslužebných slavností a divinace. Poté se obrací k tzv. soukromému kultu (sacra privata), zejména uctívání ochranných patronů domácnosti, resp. zemřelých předků a přechodovým rituálům. Závěr kursu mapuje posuny v náboženském životě Říma na sklonku republikánského a v průběhu císařského období a důsledky jeho konfrontace s tzv. orientálními kulty, především s křesťanstvím.
Kromě studentů religionistiky může kurs posloužit i posluchačům klasické filologie a klasické archeologie.