Jedním z klíčových slov judaismu je halacha; vyjadřuje soubor zákonných norem (přikázání), závazných pro život praktikujícího Žida. Integrální součástí normotvorného procesu, jehož výsledkem je právě halacha, je i nikdy nekončící proces interpretace halachy a jejích předpokladů, a tedy i různost výsledných podob halachických systémů, odrážející měnící se historické podmínky života židovské komunity.
Ale i v rámci jednotlivých, relativně uzavřených tradic lze najít interpretační rozdíly, které, viděno z vnějšku, nemají dopad tolik na praktickou realizaci halachy v dané tradici, ale na chápání jejího smyslu. V moderní židovské orthodoxii existuje interpretační směr, jehož významným představitelem je Josef Solovějčik (1903-1993), který se snaží pojmout halachu v kontextu moderního filosofického myšlení, tj. jednak ji vyjádřit obecně srozumitelnými filosofickými termíny, ale zejména novým způsobem prokázat slučitelnost, komplementaritu či dokonce identitu náboženského a vědeckého, resp. filosofického myšlení.