Sylabus
1. Prolegomena: východiska historického přístupu k náboženství (historický kontext náboženských daností), jeho cíle (deskripce a dějinně‑náboženská interpretace pramenného materiálu), typy pramenů a metodická pravidla práce s nimi.
2. Prehistorická náboženství: metodická východiska, periodizace pravěku a prehistorických náboženských kultur: paleolit (pohřební ritus, úložiště zvířecích kostí, zoomorfní symbolika), mezolit (přechodové formy mezi paleolitickými a neolitickými strukturami), neolit (antropomorfní a sexuální symbolika, tzv. kult plodnosti, počátky kultu předků, první sakrální objekty - konkrétní příklady: Jericho, Çatal Hüyük, Haçilar), rondely (střední Evropa), megalitické památky.
3. Egypt: vznik písma, lokální panteony (On, Chemenu, Mennefer, Veset), ot. zoomorfní reprezentace božství, Achnatonova reforma solárního kultu, univerzalistické pojetí božství v sapienciální literatuře, koncept divinizovaného řádu Maat, božný panovník jako ztělesnění Maat, pohřební ritus a thanatologie (mumifikace, funerální konstrukce, posmrtný soud).
4. Mezopotámie: sumero‑akkadská syntéza, "nejvyšší" a "astrální" triáda, Nabonidova reforma lunárního kultu, monolatrické tendence v Mardukově, Aššurově a Nabuově kultu, Enúma eliš a jeho revokace během svátku akítu, osud jako řád světa, antropologie a thanatologie, Epos o Gilgamešovi.
5. Malá Asie: spojnice semitského a indoevropského světa, chetitsko‑churritská syntéza, panteon, mýtus o Tešubově zápasu s Illujankašem a jeho revokace během svátku purulli, Cyklus o Kumarbim jako kosmologický "Chaoskampfmythos", thanatologie.
6. Řecko: "olympská" a "podsvětní" božstva, Theogonia a ot. jejího vztahu k analogickým předoorientálním látkám, thanatologie, hierarchizace kosmu, héroické tradice a Héraklovská epopej, "hérakleovská dogmatika".
7. Řím: "prekapitolská" a "kapitolská" trojice, další reprezentanti panteonu, interpretatio græca, vztah k posvátnému (sacer, religio, pietas, pax deorum), sacra publica a jejich organizace (rex sacrorum, flamines, collegium pontificum, virgines Vestales), sacra privata (privátní domestikace prostoru a kult předků).
8. Helénismus: Tyché a Fortuna, rozvoj astrologie, překonávání fatalismu: magie (exkurs: rozvoj démonologie) a "náboženství spásy" (dynastické kulty, císařský kult, mystéria: vznik a struktura, eleusínská, dionýská, Ísidina mystéria, mithraismus).
9. Keltové: lokální panteony (galský, britský, irský), interpretatio romana, koncepce božství ("potrojná" teologie, feth fiada, božské metamorfózy), Lebor Gabála Érenn a dějiny světa, thanatologie (metempsychóza nebo posmrtný život v zásvětí?), kněžské stavy (druidové, bardové, vatové).
10. Germáni: Ásové a Vanové, interpretatio romana, thanatologie (hel, valhöll), dějiny světa a jeho obraz podle Völuspá (kosmogonie, antropogonie, Yggdrasill, norny, ragnarök a eschatologie), "aktivní fatalismus" (poznání, přijetí a naplnění osudu).
11. Slovani: lokální panteony (východo‑ a jihozápadoslovanský, polabsko‑pobaltský), démonologie, rezidua dualistické kosmologie podle etnografických dat, thanatologie (navъ, raj) a kult předků (tzv. "návný den").
Anotace
Kurz poskytuje základní přehled hlavních náboženských tradic starověku. V prvé řadě je výklad zaměřen na východiska, cíle a metodické problémy historického přístupu k náboženství (na otázku historické podmíněnosti náboženských daností, typy pramenného materiálu a jeho interpretace).
Těžištěm přednášek však je deskripce a charakteristika konkrétních archaických náboženství v eurasijském prostoru. Během výkladu jsou systematicky probírány nejdůležitější náboženské kultury prejudaistického a preislámského Předního východu (Egypt, Mezopotámie, Malá Asie), klasické antiky (Řekové, Římani, helénismus) a ostatních areálů předkřesťanské Evropy (Keltové, Germáni, Slovani).
Propedeutický charakter kursu jej může zpřístupnit i studentům jiných oborů (etnologie, historie, archeologie apod.).