Úvodní hodina: Osvícenecké myšlení a jeho vztah k náboženství
První okruh: skotské osvícenství: David Hume: otec moderního atheismu?
"Ničemnost" církve a prospěšnost "pravého náboženství"
Náboženství jako emocionální odpověď na utrpení
Humeův "fideismus"? "Být filosofickým skeptikem je u vzdělance prvním a nejzásadnějším krokem k tomu stát se poctivým, přesvědčeným křesťanem."
Druhý okruh: Francouzské osvícenství: Jean-Jacques Rousseau jako myslitel náboženství citu
Rousseau: Emil čili o vychování: Vyznání víry (Vyznání víry savojského vikáře)
Společenská smlouva: Kritika náboženství, škodlivost křesťanství pro stát a pojem "občanského náboženství"
Exkurz: Občanské náboženství v současném myšlení (Bellah)
Třetí okruh: Hegelova kritika tradičního i osvíceneckého pojmu náboženství a hledání sekulárního náboženství
Hegelův raný spis Víra a vědění: odkouzlení světa, náboženství jako pramen neštěstí
Hegelova kritika osvícenství a deismu ve Fenomenologii ducha
Podoby sekularizovaného náboženství v Hegelových Přednáškách k filosofii náboženství
Čtvrtý okruh: Feuerbach a Marx - náboženství jako odcizení a požadavek "světského štěstí"
Feuerbach: náboženství jako sebezpředmětnění člověka
Feuerbach: filosofie jako "zbožný atheismus"
Marx: požadavek světského štěstí, ustavení pravdy vezdejšího světa
Osvícenství spadá do značné míry vjedno s kritikou soudobých podob náboženství. Ta jsou pojata jako člověku vnější moc, která jej zbavuje svobody sebeurčení, a tudíž i svéprávnosti.
Následně je osvícenství chápáno jako vykročení ze - slovy Kanta - lenosti a zbabělosti, a tudíž jako proces, v němž člověk sám sebe uchopuje jako projekt. Na semináři se budeme zabývat mysliteli, kteří v tradici osvícenství kritizují náboženství.
Přitom si budeme všímat, že na pozadí této kritiky vznikají pokusy o formulaci nových náboženství či přinejmenším nových interpretací původního náboženství. U každého myslitele se tak zastavíme u negativního a pozitivního pojmu náboženství (resp.
Boha či absolutna).