Syllabus
1. Nejprve se podíváme na dynamiku současné globální duchovní scény a roli náboženství v setkávání civilizací.
2. Kde se vzal a jak se měnil pojem „náboženství“ a představa o různých náboženstvích?
3. Kde se bere v křesťanství ochota k mezináboženskému dialogu?
4. Různé teorie mezináboženského dialogu (Küng, Volf, Sachs, Pannikar aj.)
5. Dialog křesťanství a židovství: mohou se vzhledem ke společným kořenům považovat navzájem za „jiná náboženství“?
6. Dialog křesťanství a islámu: neopakuje se ve vztahu muslimů ke křesťanství „substituční model“, uplatňovaný křesťany ve vztahu k Židům?
7. Myšlenka „abrahámovského ekumenismu“ (spolupráce monoteistických náboženství) a její kritici
8. Lze na indické duchovní cesty aplikovat kategorii náboženství?
9. Zkušenosti křesťanských misionářů v Asii, princip akomodace
10. Myšlenka „univerzálního Krista“ a vztah křesťanství k asijským spiritualitám
11. Vícečetná náboženská příslušnost
12. Mají být ateisté a agnostici účastníky „mezináboženského dialogu“? Patří ateismus mezi náboženství? (Iniciativa „nádvoří pohanů“)
13. Patří křesťanství mezi náboženství? (koncepty „nenáboženského křesťanství“ - Barth, Bonhoeffer; teologie „smrti Boha“)
Annotation
Interreligious dialogue is a current political and theological issue. In what sense is it a challenge for students of religious studies?