Anotace
„Jan Zlatoústý řekl, že Kristus se nikdy nesmál[,“ tiše poznamenal Jorge].
„V jeho lidské přirozenosti nebylo nic, co by tomu bránilo,“ poznamenal Vilém, „neboť smích, jak nás učí teologové, je člověku vlastní.“
„Forte potuit sed non legitur eo usus fuisse,“ [Snad mohl, ale neříká se, že by tak učinil] odcitoval Jorge šeptem slova Petra Cantora.
„Manduca, jam coctum est,“ [Jez, již je vařeno…] zašeptal Vilém.
„Co?“ zeptal se Jorge, myslil si asi, že Vilém naráží na některé z jídel, která nám přinášeli.
„Tato slova podle Ambrože pronesl svatý Vavřinec na roštu. Vyzval své mučitele, aby ho obrátili na druhou stranu, jak uvádí i Prudentius v básni Peristefanón,“ řekl Vilém a tvářil se nevinně jako světec. „Svatý Vavřinec se tedy uměl smát a dělat si legraci, i když jen proto, aby pokořil své nepřátele.“
„Což dokazuje, jak je smích blízký smrti a zkáze těla,“ zavrčel Jorge, a musím přiznat, že argumentoval jako dobrý logik.
—Umberto Eco, Jméno růže, z it. přeložil Z. Frýbort, Praha: Odeon, 1980, s. 76.
Humor a náboženství jsou určitým proudem zejména západní myšlenkové tradice považovány za dva výlučné anebo alespoň těžko slučitelné fenomény. Zároveň ovšem mnozí badatelé spatřují v humoru antropologickou konstantu, přítomnou ve všech zdokumentovaných lidských kulturách, podobně jako náboženství. Humor i náboženství jsou paradoxní. Obojí dokáže poskytnout nástroje osvobození od ustavených společenských struktur. Zároveň ovšem obojí dokáže status quo posilovat a prohlubovat rozdíly mezi jednotlivci i komunitami. V tomto kurzu se proto podíváme na úzké propojení humoru a náboženství v těch podobách, jež zahrnují náboženskou praxi (rituály využívající humorné aspekty, svátky smíchu, rituální klauni), symbolické myšlenkové struktury (stvořitelská role smíchu v kosmologiích, „tricksterské“ mytologické postavy) i na způsob, jakým humor může strukturovat společenské kategorie (instituce „žertovných vztahů“, vztah humoru a ženského principu v patriarchálně strukturovaných společnostech). Kurz bude kombinovat teorii humoru s konkrétními případovými studiemi z různých symbolických systémů z různých období, vyplývajícími i z konkrétního zájmu účastnic a účastníků kurzu.