Anotace
CÍLEM výběrové přednášky by mělo být hledání nové tváře makedonské literatury tak, jak se vymezovala vůči okolnímu slovanskému jazykově-literárnímu prostoru na přelomu 19. a 20. století, v období pro Makedonii velmi bouřlivém. Zajímat nás budou především reálie makedonského písemnictví v nikoli pouze literárním smyslu. V přednášce bychom se chtěli zaměřit na nejvýznamnější sociokulturní kategorie, jež ovlivňovaly vývoj v Makedonii a jež se odrazily i na poli literárního života. Současně by mělo být náplní přednášky zařazení těchto v regionálním smyslu chápaných kulturních, literárních a uměleckých fenoménů do širšího kontextu především bulharského a srbského literárního procesu.
V neposlední řadě bychom se měli zaměřit na symptomatické - typologicky shodné umělecké fenomény v makedonské, bulharské a srbské literatuře přelomu 19. a první poloviny 20. století, kdy makedonské písemnictví je ve větší či menší míře se svými sousedy spjato (toto sepětí bude ostatně jednou z našich vytčených otázek). Současně budou představeny nejvýznamnější literáti v písemnictví tří jihoslovanských národů.
Z hlediska chronologického se přednáška bude snažit postihnout vývoj let 1894 - 1944, tedy období, v němž se makedonská literární identita vyrovnala s posledními ideovými pochybnostmi. Kurs metodologicky navazuje na dějiny makedonské a bulharské literatury 19. století, kdy je tehdy nastíněný bulharsko-makedonský kulturní a literární dualismus dále rozvíjen, přičemž by měl být představen jeho postupný a pozvolný rozpad. Přes obrozenecké dozvuky a makedonský separatismus bude ukázán vývoj makedonské literatury v kontextu zejména sociálních témat (meziválečná dramatika) až k postavě Kosty Racina a literatuře v období národněosvobozeneckého boje 1941- 1944. Kostu Racina je možno označit za již plně makedonského autora; jeho tvorba a kontexty literárních vzorců, k nimž se uchyloval nejen Racin, ale také levicoví autoři bulharští a v období od 30. let do druhé světové války i literáti srbští, budou závěrečnou fází celého kursu.