1. Úvodní přednáška. Mimetický princip, jeho popření a transformace.
2. Ruský formalismus a jeho fáze. Literární fakt - literárnost. Fabule a syžet.
3. Strukturalismus a poststrukturalismus. Ferdinand de Saussure, Charles Sanders Peirce. Další představitelé francouzského strukturalismu: Julia Kristeva a Tzvetan Todorov. Roland Barthes jako strukturalista a pokračovatel de Saussurovy binární koncepce znaků.
4. Nová kritika, její vymezení a vývoj. T. S. Eliot, I. A. Richards. Kenneth Burke jako odpůrce nové kritiky.
5. Archetypální kritika. Maud Bodkin a Northrop Frye.
6. Základní principy Bachtinovy teorie: chronotop, polyfonie, karnevalizace.
7. Jacques Derrida - pojetí dekonstrukce. Dekonstrukce v Americe.
8. Nový historismus. Jacques Lacan - psychoanalytické přístupy. Gender studies.
9. Limity interpretace. Interpretace a nadinterpretace.
10. Naratologie, interpretace vyprávění: historické uchopení kategorie vyprávění, typologie a hlediska vyprávění.
11. Vzájemné vazby mezi postavou, časoprostorem a vyprávěním.
12. Intertextualita: princip odkazování.
13. Smysl v literárním textu.
Metody literární vědy ve 20. století kontinuálně navazují na předmět společného základu: Evropské myšlení o literatuře I. a II. Cílem předmětu je seznámit studenty s charakteristikou jednotlivých literárněteoretických škol
(např. nová kritika, archetypální kritika, nový historismus ad.) v průběhu 20. století. Prohloubit jejich znalosti mimo evropské chápání literatury. Přednáška je koncipována jako teoretická příprava pro interpretaci literárního díla. V
úvodu se zaměřuje na jednotlivé interpretační přístupy k textu: formalistické, strukturalistické, hermeneutické teorie v 2. polovině 20. století (Hans-Georg Gadamer), interpretace recepční estetiky (Wolfgang Iser) ad. A pokračuje interpretací textu zaměřeného na proces vypr ávění: osvětlení jednotlivých přístupů k teorii vyprávění; osvětlení pojmů: časoprostor, postava, dějovost, textovost ad.
Pro tento dotaz bohužel nemáme k dispozici žádné další výsledky.