Předmět se zaměří na problematiku vztahu českých zemí a Jeruzaléma ve středověku. Svaté město bylo nejenom cílem poutníků nebo křížových výprav, ale jedním ze základních referenčních bodů života každého křesťana ve smyslu fyzickém i myšlenkovém.
Ve středověku bylo považované za střed světa jak pro evropské křesťany, tak pro židovské komunity. Cyklus přednášek se tedy zaměří na analýzu různých typů pramenů, ve kterých je město Jeruzalém tematizováno.
Kromě popisů fyzické podoby města v cestopisech a poutnických průvodcích se předmět zaměří i na představy o Jeruzalémě v kronikách, v teologických žánrech (např. kázáních) či v dobové ikonografii. Pozornost bude věnována i tematice nápodoby Jeruzaléma v různých urbánních a krajinných kontextech (translatio Terre Sancte, stavby Božího hrobu a dalších jeruzalémských svatyň) ve fyzické i symbolické rovině.
Součástí předmětu budou i exkurze na tato místa v rámci historického jádra Prahy.