Sylabus
Tématické okruhy:
- téma války v antické tragedii: Aischylos a Euripidés
- ERIS u Hesioda
- Empedoklovo pojetí lásky a sváru
- Homérova Ílias jako základní paradigma války
- Homérova Odyssea a Schützova fenomenologická deskripce návratu domů
- Platonovo pojetí války a Griffithův film The Birth of a Nation
- tematizace války a boje u Herakleita, Jüngera a Patočky
- války 20. století a technologie vidění podle Virilia
- moderní totalitní režimy z pohledu Hannah Arendtové
- koncentrační tábor jako matrice moderní společnosti
- Schmittovo pojetí politična
- Nietzscheovo politické a filosofické myšlení
- kritika resentimentu u Nietzscheho a Reicha
- Adornova a Horkeimerova kritika osvícenského projektu
- může jedinec vést válku proti státu? - úvahy nad Kleistovým Michalem Kohlhaasem
- mezi terorismem a občanskou neposlušností
- Benjaminova kritika násilí a Derridův komentář
- otázka míru a jeho možného ustavení
- téma války a míru u Augustina a Chelčického
- vztah války a míru u Hobbese, Locka a Rousseaua
- přirozený stav a konfrontace stejného a jiného u Montesquieua
- Kantovo pojednání o věčném míru
- Schellingův Freiheitschrift a Coppolův film Apocalypse Now
- uzavřená a otevřená společnost podle Bergsona
- Lévinasův pohled na ontologii války a eschatologii míru
- pacifismus jako otevřená otázka a limita západního myšlení
Anotace
Tento dvousemestrální kurz je vypsán jako kurz filosofie pro neoborové studenty v rámci společného základu. Jak již sám název napovídá, základním úkolem tohoto kurzu je reflexe způsobu, jakým se západní myšlení chápe témat války a míru.
Na jedné straně jde o to, jak filosofie pohlíží na válečné konflikty a jejich dočasná přerušení, ale stejně tak je třeba se ptát, jak filosofie v tématech války a míru poznává a chápe sebe sama. Vedle filosofické reflexe válečných konfliktů, mezi nimiž hrají ústřední roli obě velké války 20. století, se tak dostáváme i k otázce, do jaké míry je tematika války prostředkem k sebepochopení a sebeurčení západního myšlení.
Na druhé straně se však otevírá otázka, jakým způsobem a v jaké perspektivě je západní myšlení schopno tematizovat mír. Musíme chápat mír jen jako dočasné přerušení války, a pokud už ho chceme chápat radikálnějším způsobem, nejsme nuceni vnímat ho v eschatologické perspektivě? Jakou podobu pak musí mít myšlení, které samo sebe definuje v terminologii a metaforice míru?