Kurz si klade za cíl identifikovat a kriticky zhodnotit metafory, které se prosadily v rámci novověkého myšlení (od konce 16. století po osvícenství) a které se staly nedílnou součástí našeho sebepochopení, stejně jako našich úvah o přírodě, státu a společnosti.
Mezi ně patří zejména tělo jako stroj, společenská smlouva, příroda psaná jazykem matematiky, neviditelná ruka a další ideje, které se staly samozřejmou součástí našeho myšlení a dodnes často nereflektovaně ovlivňují náš světonázor.
Ozřejmit původ těchto idejí je v souladu s úkolem, který vytknul ve vztahu k naší kulturní tradici Jacques Derrida: „z paměti dědictví (...) čerpat pojmové nástroje“, ale zároveň těmito nástroji „zpochybnit omezení, která nám toto dědictví doposud vnucovalo.“ A právě tohoto úkolu se v našem kurzu zhostíme kritickou reflexí některých rétorických figur, které jsou klíčové pro zrod evropské modernity.