Sylabus
1.-3. Nástin historického vývoje do současnosti. 5.-7.
Doktinalni učení bönu: pradžňápáramity, tantry, dzogčhen. 8-13. Rituál a ikonografie bönu.
Anotace
Přednášky a semináře jsou vedené v angličtině. V západním prostředí přetrvává mnoho omylů ohledně náboženské tradice nazývané bön. To plyne částečně z polemické literatury některých buddhistických tradic v
Tibetu, které nazývají staré předbuddhistické náboženství Tibetu bönem. Poté obviňují následovníky monastické tradice bönu z plagiarismu a toho, že do své tradice přidali převedené texty buddhistické. Situace je však daleko komplikovanější. Staré nebuddhistické náboženství samo sebe nijak nenazývá. Kolem 11. století se náhle objevuje monastická tradice věčného bönu (g.yung drung bon) s literaturou odpovídající jiným buddhistickým
školám. Ta je však často formulovaná v jiných termínech a s odlišnými detaily a svůj původ vidí většinou v tradici zaniklého království Žang-žungu v západním Tibetu. Od 11. století existuje v podstatě jako specifická tradice tibetského buddhismu, která ovšem vidí svůj počátek v zakladatelské postavě Učitele Šenraba Miwo, žijícího dávno před Buddhou Šákjamunim. Buddha byl pak jedním z jeho pozdějších „zázračných projevů“. Je pravděpodobné, že se rekrutovala z tibetských nebuddhistických „zaříkávačů“ (bon po), kteří svou nauku modernizovali texty buddhistického střihu. Zajímavé na této tradici je, že se často otevřeně hlásí k volnému přijímání různých prvků ze sousedních zemí. Tedy v naší terminologii k volnému inkluzivismu. Ten je ostatně typický i pro další tradice tibetského buddhismu, které však většinou v rozporu s realitou tvají na své jedinečnosti coby pravé podoby Dharmy.
V tomto předmětu bude představený historický vývoj této tradice a v rámci semináře budou čtené úryvky z textů této tradice.
Závěrečná zkouška proběhne formou ústního pohovoru, ve kterém se detailněji prověří znalosti studenta.