Jazyk a náboženství ve slovanském prostoru

Sylabus

1. Východní Evropa, náboženství, slovanské a neslovanské jazyky     Náboženské a konfesijní dějiny jako dějiny kultury     Jazyk a náboženství: faktory interakce

2. Předkřesťanské náboženství Slovanů: co lze rekonstruovat a jaký může být podíl jazykovědy?

3. Staroslověnština: vznik a doložení, ranní křesťanská terminologie ze západu a východu

4. Redakce církevní slovanštiny a jejich interakce s domácími varietami ve východoslovanském prostoru

5. Redakce církevní slovanštiny a jejich interakce s domácími varietami v jihooslovanském prostoru

6. Latina a ranní překlady Bible u západních Slovanů

7. Reformace jako katalyzátor nových tradic písemných jazyků: kašubština, lužická srbština, slovinština

8. Konfesijní varianty písemných jazyků u západních Slovanů

9. Řecko-katolická církev a její úlohu v západoukrajinském prostoru

10. Pravoslaví a katolicismus jako faktory národní a jazykové orientace v Bělorusku

11. Starověrci, jejich migrace a jimi vytvořené komunity v jiném jazykovém okolí

12. Slavia Islamica

13. Jazyky východoevropského židovství a jejich kontakty se slovanskými jazyky

Anotace

Náboženská a konfesijní příslušnost je základním faktorem v dějinách slovanských písemných a spisovných jazyků: někdy je začátek písemných dokladů spojen s přijetím náboženství, někdy rozhoduje náboženská či konfesijní příslušnost o výběru psací soustavy, často určuje náboženská a konfesijní příslušnost první liturgické a písemné jazyky, a vždy je důležitým faktorem v jazykovém kontaktu, tedy při výběru důležitých kontaktních jazyků. Dále ovlivňuje vzdělání a jeho instituce a vstupuje během vytvoření moderních národů v interakci s jazykem.

Nakonec jsou náboženství a konfese faktorem politickým, který spoluurčuje války, změny hranic, migraci a jiné posuny obyvatelstva, které zase všechny vstupují v interakci s jazykovým chováním daných komunit.