Sylabus
1. Úvod do dějin regionu a kavkazologie jako disciplíny
2. Území Kavkazu v paleolitu a neolitu, tzv. neolitická revoluce, černomořský region a reflexe Úrodného půlměsíce
3. Doba železná, říše Urartu
4. Arminia/Hajkh Ibérie Kolchis v kontextu starověkých dějin
5. Etnogeneze arménského etnika: mythos a historia
6. První královské dynastie
7. Dobové primární prameny k dějinám Arménie a Ibérie ve starověku (Hérodotos, Xenofón, Plútarchos, Arrianos, Strabó, Klaudios Ptolemaios aj.)
8. Kavkaz v době Alexandra Makedonského, soupeření Říma a Parthie
9. Christianizace regionu: Arménie, Gruzie, kavkazská Albánie (Aghvank)
10. Arménské a gruzínské písmo
11. Kavkaz v kontextu pozdní antiky
12. „Zakládací“ kroniky
5.-10. století
Anotace
Anotace přednášky:
Kurz je podrobněji zaměřen na dějiny a kulturu oblasti Kavkazu, východní Anatolie a severní Mezopotámie v období starověku a raného středověku. Celý region je významný nejen z hlediska archeologických nálezů z období paleolitu a neolitu – bez větší nadsázky bývá označován za „kolébku lidstva“ – ale hrál svou nezaměnitelnou úlohu i v době známých větších celků v oblasti Úrodného půlměsíce; vyskytuje se v korespondenci egyptských faraónů, asyrských panovníků a chetitských králů jako „horní země“ Uruatri, Uruaštu, Biainili, Nairi. V nejstarších textech právě sem bývají lokalizovány mýty o potopě nebo o Ráji. Po postupném zániku říše Urartu v době železné se objevily první říše arménských a gruzínských vládců; bájná Kolchida, Ibérie, Armíníja. Zmínky o Arménii neboli zemi Hajů najdeme ve starořecké literatuře, stejně jako v literatuře staroperské; následně se o toto území střetly římské legie s Parthy (legionáři po sobě zanechali nejvýchodnější nápis u ázerbájdžánského Baku). Přijetí křesťanství na počátku 4. století a bohatá literární tradice v arménštině a posléze i gruzínštině, datující od začátku století pátého, jsou v kontextu arménských dějin pokládány za Zlatý věk, Voskedar. Ó dvě století později vstoupil na scénu islám, který ovlivnil zejména východní část Kavkazu (dnešní Ázerbájdžán, Dagestán); došlo zde tak ke vzájemné koexistenci raných typů křesťanství, judaismu i islámu spolu s relikty původního zoroastrismu, helenizovaných božstev i šamanismu. Za zlatý věk Gruzie je pak považováno období vlády králů jako byl David zvaný Budovatel nebo královna Támar, které spadá do kontextu křížových výprav do Orientu a objevení „národa lučištníků“. Ve stejné době existovalo i království Malé Arménie neboli Kilíkie, úzce propojené s křižáckými státy (zejména s Jeruzalémským královstvím) a nakrátko i v alianci s Mongoly, jehož bohatá literatura najde své srovnání s verši evropských trubadúrů.
U řek babylónských, tam jsme sedávali s pláčem ve vzpomínkách na Sijón.
Své citery jsme v té zemi zavěsili na topoly (Žalm 137)