Sylabus
1. Seznámení s arménštinou a s arménskou abecedou 2.
Lidové písně a hajreny 3. Napříč středověkou trubadúrskou poezií: Sajath-Nova 4. Čtení z arménských pohádek 5.Čtení z arménských eposů 6.
Moderní východní arménština: Chačatur Abovjan 7. Arménský symbolismus: Vahan Terjan 8.
Moderní západní arménština: Misak Mecarenc 9. Arménská literatura 20. století: Avetik Isahakjan, Jeghiše Čarenc, Hovhannes Thumanjan, Silva Kaputikjan, Parujr Sevak aj. 10.
Arménská literatura 20. století: Aksel Bakunc, Hrant Mathevosjan aj. 11. Arménská literatura 20. století: nová vlna (Violet Grigorjan, Marine Petrosjan, Vehanuš Tekejan, Hovhannes Grigorjan aj.) 12.
Arménská literatura 20. století: nová vlna (Nikol Pašinjan aj.)
Anotace
Může být nějaká hudba a poezie odrazem krajiny, v níž vznikla a ve které byla zpívána a recitována? Přijmeme-li (alespoň částečně) tuto tezi, pak bychom mohli „číst“ krajinu a její dějiny prostřednictvím etnopoetických obrazů v dílech konkrétních autorů, jejichž díla zlidověla. Často se opakující básnické přívlastky, specifické obraty a metafory, které jakoby vyjadřují „duši“ toho či onoho národa, mohou být chápány jako klíčová kulturní slova. Teorie z pera A. Wierzbické vysvětluje historicko-kulturní pozadí slov jako je např. portugalské saudade (stesk po zašlé slávě zámořského impéria a zároveň stesk po námořnících, kteří už se domů nikdy nevrátili), dánské hygge (pohoda) nebo např. arménské panducht (vyhnanec). Nikoli náhodou jsou tato slova do jiných jazyků obtížně přeložitelná, neboť obsahují celou škálu významů a nejrůznějších nuancí; přitom se ve svém vlastním folklóru a literatuře velmi často vyskytují.
Tento kurz je určen studentům, kteří mají zájem se blíže seznámit s arménským jazykem a jeho literaturou. Předchozí znalost arménštiny ani arménské abecedy není podmínkou – při poslechu a četbě arménských básní, písní či kratších beletrických textů budeme mít možnost obohatit svou slovní zásobu. Prostřednictvím studia klíčových slov pak získáme alespoň částečný vhled do arménské kultury.
„Moje země je smutná, neboť já v ní nejsem…
Fíkovníky bez listí, křepelky nelétají a stáje se zavřenými dveřmi… opuštěné pastevecké hole… mezi nedohledatelnými hranicemi své země vidím na zemi ležet korunu, kterou si žádný arménský král už nemůže vložit na hlavu.
… .jsou tu orli zkamenělí v ruinách a národ, v jehož srdci mlčí hroby hluboké jako propast, a jako modlitba jsou tu chačkary a také hora… moje země je smutná, ale já ještě víc, ještě mnohem víc.“
(Vehanuš Tekejan)