Elektronické dokumenty ve veřejné správě

Anotace

*výuka předmětu probíhá jednou za dva roky

Cílem předmětu bude seznámit posluchače s všeobecnou problematikou dokumentů v digitální podobě (tzv.

„elektronickými dokumenty“) z informačně-technického hlediska a s jejich formální rolí v moderní veřejné správě.

Pochopení rozsáhlého modelu životního cyklu elektronických dokumentů usnadní studentům orientaci v povinnostech, jež má veřejná správa při výkonu spisové služby nebo podniková sféra při správě vlastních provozních dokumentů (často právně-ekonomického charakteru) nebo zákaznické dokumentace.

Předmět bude pojímán značně interdisciplinárně. Vedle informačního záběru a nezbytného technického školení v oblasti počítačových dat a jejich ukládání, se výuka zaměří na archivně-metodickou činnost spisové služby s důrazem na provozní pravidla správy elektronických dokumentů a právní rámec této činnosti. Studenti se naučí nahlížet na elektronické dokumenty z diplomatického, právního a archivního hlediska a vnímat je tak v širších souvislostech jako integrální součást novodobé produkce písemností a dokumentů.

Detailní znalost předkládané problematiky umožní posluchačům v budoucím zaměstnání reagovat na praktické problémy u původců elektronických dokumentů a zabezpečit jejich optimální řešení.

Sylabus

Výklad se bude soustřeďovat na:

• vymezení pojmu digitální či tzv. elektronický dokument (analogicky k písemnosti či k tradiční definici dokumentu);

• popis technických vlastností elektronických dokumentů, jejich „chování“ v průběhu času;

• popis bezpečnostních prvků, které zaručují „pravost“ (věrohodnost) elektronických dokumentů v čase;

• popis životního cyklu elektronických dokumentů v rámci institucionální správy dokumentů (Records

Management);

• legislativní podmínky pro elektronickou komunikaci a správu elektronických dokumentů;

• stanovení funkčních požadavků při vytváření elektronických dokumentů za účelem dlouhodobého uchovávání (archivace);

• způsoby technického uložení elektronických dokumentů prostřednictvím digitálních úložišť;

• výběr elektronických archiválií a jejich přenos do archivu.

Ivan BITTNER – Dagmar BOSÁKOVÁ – Olga KUNTOVÁ – Miroslava MATOUŠOVÁ – Lenka NEZDAROVÁ –

Radomír ŠEVČÍK – Anna ŠTROBLÍKOVÁ, Spisová služba ve státní správě, samosprávě a v podnikatelské sféře. 3. vyd., Praha 2005.

Michael BUCKLAND, What is a „digital document“? [online]. Document Numérique, 1998, Vol. 2, No. 2, s. 221–230

[cit. 2009-01-17], dostupný na WWW: .

Petr BUDIŠ, Elektronický podpis a jeho aplikace v praxi. Olomouc 2008.

Jiří CEJPEK, Informace, komunikace a myšlení. Úvod do informační vědy. 2. vyd., Praha 2005.

Libor DOSTÁLEK – Marta VOHNOUTOVÁ, Velký průvodce infrastrukturou PKI a technologií elektronického podpisu. Dotisk 1. vyd., Brno 2007

ISO 15489 Information and documentation – Records management.

Eva JEŘÁBKOVÁ, Proměny pojmu dokument, informační pramen a informační zdroj. Bakalářská práce na ÚISK

FF UK, Praha 2008.

Vít LIDINSKÝ a kol., eGovernment bezpečně. Praha 2008.

Oskar MACEK – Michal WANNER, Co je pravé a autentické? K problému autenticity a integrity dokumentů v digitální podobě. Archivní časopis, 2004, roč. 54, č. 1, s. 21–29.

Oskar MACEK – Michal WANNER, Emulace nebo migrace aneb Jak dlouhodobě ukládat dokumenty v digitální podobě. AČ, 2003, roč. 53, č. 2, s. 65-74.

Pavel MATES – Vladimír SMEJKAL, E-government v českém právu. Praha 2006.