Tematické rozvržení:
1) konceptualizace jazyka: jazyk co systém, jazyk co instituce, jejich vztahy a dynamika;
2) znakové uchopení jazyka: věta, slovo, syntagma, intonační kontúra a jejich vymezení;
3) znakové uchopení jazyka: fonémata, prosódémata, sémata co diakritické momenty znaku;
4) znakové uchopení jazyka: gramatické kategorie co definiční obory jazykových znaků;
5) diakritické soustavy baltských jazyků: fonémata a prosódémata;
6) diakritické soustavy baltských jazyků: sémata lexikální a gramatická;
7) empirická base indoevropských jazyků: historický přehled;
8) historická fonologie: indoevropský stav;
9) historická fonologie: baltoslovanský stav;
10) historická morfologie: indoevropský stav;
11) historická morfologie: baltoslovanský stav;
12) empirická base baltských jazyků: historický přehled;
13) baltské dialekty a jazykový standard. Od
Úkolem srovnávacího indoevropského jazykozpytu je:
* uchopit současné indoevropské (IE) jazyky jako systémy systémů o specifických funkčních zatíženích;
* rekonstruovat funkční využití jednotlivých starých IE jazyků v největší míře, jakou jejich materiální doloženost dovoluje;
* konstruovat výchozí stav, indoevropský prajazyk, co systémovou potenci umožňující co nejjednodušší jednotný a konsistentní výklad jednotlivých IE jazyků cestou aktualizace onoho potenciálu.
Baltské jazyky představují mimořádně zajímavý studijní materiál: korpus jejich historické doloženosti není rozsáhhlý a je funkčně specifický; jejich historické stavy – stejně jako jejich stav současný – lze osvětlit mnohem menším souborem proměn než u jejich nejbližších příbuzných, jazyků slovanských i germánských; a přes zásadní odlišnosti v historickém funkčním zatížení vykazují řadu systémových paralel ke klasickému fondu starých IE jazyků. Kurs se proto vedle baltistů obrací zároveň na bohemisty, slavisty, germanisty; své specifické znalosti využijí klasiční filologové, indologové, ale též romanisté.