Tematické okruhy:
1) výslovnost latiny,
2) historie, současná podoba a perspektivy lékařské terminologie,
3) latinská jmenná flexe (skloňování substantiv a adjektiv všech deklinací, předložkové vazby),
4) systém tvoření kompozit a základní vokabulář slovotvorných základů (prefixy, sufixy, substantivní a adjektivní slovotvorné komponenty řeckého a latinského původu),
5) receptura (IPLP, HVLP, vybrané slovesné tvary a číslovky),
6) frekventované lékařské zkratky a zkratková slova.
Kurz seznamuje studenty se současnou podobou v praxi užívané lékařské terminologie. Zaměřuje se především na studium formální (jazykové) stránky lékařského termínu.
Pozornost je primárně věnována těm částem lékařské terminologie, v nichž je řecko-latinské lexikum užíváno v originálních jazykových formách, tj. anatomickým názvům a klinickým diagnózám. Opomíjeny však nejsou ani ostatní roviny lékařského odborného jazyka, jako je pro národní jazyk adaptovaná forma řecko-latinského lexika nebo anglická lékařská terminologie.
Vedle praktických jazykových kompetencí (tj. schopnost vytvářet jazykově i věcně korektní tvary a syntagmata a schopnost volby adekvátních jazykových prostředků pro různé profesní situace) získává student všeobecný přehled o charakteru odborné terminologie jako takové, o její funkci, vývoji a perspektivách.