-stručný úvod do historického vývoje latinského a řeckého jazyka a lékařského názvosloví
-důležité gramatické pojmy; výslovnost latiny; struktura lékařského termínu. Práce se slovníkem
-úvod do latinské flexe: skloňování substantiv (1. - 5. latinská deklinace) a adjektiv (adjektiva 1. a 2. deklinace a adjektiva 3. deklinace) s důrazem na 1. a 2. pád sg. a pl.
-základní slovní zásoba a nejužívanější terminologická spojení substantiva s adjektivem
-stupňování adjektiv (zejm. nepravidelné, např. maior, minor, maximus, minimus, superior, anterior aj.)
-nomina anatomica; lékařské zkratky
-participia (např. v názvech léků). Lat. číslovky: základní: 1 - 20, řadové 1 – 12 a jejich užití v odborném kontextu;
-analýza odborného termínu po stránce morfologické a lexikální
-3. řecká deklinace, názvy onemocnění (koncovky –itis/ -osis / -oma)
-základní řecké pojmy s medicínsky relevantními významy (zejména v klinických oborech)
-řecké číslovky: základní a řadové: 1-10 a jejich užití v odborném kontextu
-základy slovotvorby; řecké kmeny: klinická kompozita
-latinské a řecké prefixy a sufixy (pasivní znalost jejich významů)
-práce s odborným textem, jednoduché klinické diagnózy
Předmět je zaměřen na to, aby si studenti osvojili latinské a řecké základy lékařské a zdravotnické terminologie a seznámili se s její aktuální podobou. Důraz je kladen na zvládnutí formální jazykové stránky lékařské terminologie, gramatika je přizpůsobena potřebám studentů ve vyšším zdravotnickém vzdělání, slovní zásoba je zaměřena na výrazy, se kterými se studenti budou setkávat během dalšího studia i v praxi. Kurz by tak měl usnadnit studentům orientaci ve vlastních lékařských oborech a posílit schopnost analogického odvozování.