Lidský organismus potřebuje k zajištění fyziologické aktivity stabilitu vnitřního prostředí, označovanou jako homeostáza. Při udržování tohoto stavu nejde o fixaci pevných hodnot jednotlivých složek vnitřního prostředí, ale spíše o udržení těchto hodnot v optimálním rozmezí. Homeostáza je nezbytná pro správnou funkci buněk, tkání a orgánů, a je tedy základním předpokladem zdraví. K jejímu udržování slouží regulační procesy, fungující na principu zpětných vazeb.
Organismus je v reálných podmínkách vystaven dynamickému vlivu vnějších i vnitřních změn, jež mají tendenci vychylovat homeostázu z intervalu optimálního rozmezí. Homeostatické regulační mechanismy za normálních okolností tyto výchylky kompenzují, a umožňují tak lidskému organismu se na změny adaptovat. Tyto mechanismy jsou zajišťovány hormonální, nervovou a imunitní regulací činnosti efektorových systémů (např. ledvin, respiračního a kardiovaskulárního systému). Pro udržování homeostázy je potřebný optimální stav a souhra regulačních a efektorových systémů; nezbytným předpokladem jejich činnosti je neporušená funkce buněk.
Pro zachování homeostázy lze využít farmakologické vlastnosti vitaminů a biogenních látek s cílem zvýšit odolnost organismu vůči rizikovým faktorům způsobujícím oxidativní stres, podpořit mitochondriální funkci a rovnováhu regulačních mechanismů homeostázy, což má význam v prevenci a jako doplněk léčby onemocnění, v jejichž etiologii hraje oxidační stres roli. Do skupiny těchto látek podporujících fyziologické funkce patří např. vitamin C, vitaminy skupiny B, vitamin D, glutathion, fruktóza-1,6-bisfosfát, citikolin, S-adenosylmethionin a další biogenní substance, které lze podávat intravenózně a zajistit tak maximální efektivnost účinku a dostatečnou biologickou dostupnost (perorální podání některých látek vede jen k velmi omezené biologické dostupnosti). Infuzní podávání těchto látek (především vitaminu C a glutathionu) zvyšuje antioxidační kapacitu organismu a tím umožňuje neutralizaci oxidativního stresu.
Cílem podání farmakologicky aktivních biogenních látek je:
• Podpora buněčného mitochondriálního energetického metabolismu (= energie);
• Neutralizace oxidativního stresu, a proto i chronické zánětlivé reakce (= ochrana před civilizačními chorobami);
• Neuroprotekce, neuroplasticita a zlepšení kognitivních funkcí (= prevence neurodegenerativních chorob typu Alzheimerovy choroby, Parkinsonovy choroby či roztroušené sklerózy);
• Hepatoprotekce a eliminace toxických látek včetně karcinogenních;
• Zvýšení odolnosti vůči infekcím;
• Zlepšení využití kyslíku ve tkáních;
• Podpora procesu hojení a rekonvalescence;
• Udržení acidobazické rovnováhy (= ochrana organismu před překyselením);
• Ochrana před poškozením buňky a nežádoucími mutacemi;
• Obnovení neuro-endokrino-imunitní rovnováhy (N.E.I.).