Sylabus
1.1) Úvodní a informativní lekce: základní informace o kurzu a jeho absolutoriu; latina a řečtina jako odborný jazyk
2) Latinské hláskosloví: rozdělení hlásek, pravidla výslovnosti, procvičování
3) Latinské tvarosloví: latinská gramatická terminologie, druhy slov, jmenná flexe, procvičování
4) Substantiva I. deklinace: základní charakteristika, vzorové skloňování, procvičování; sloveso sum, esse a některé jeho tvary používané v lékařské dokumentaci
5) Substantiva II. deklinace: základní charakteristika, vzorové skloňování maskulin a neuter, procvičování
6) Adjektiva I. a II. deklinace: základní charakteristika, vzorové skloňování, výjimky, procvičování
7) Substantiva III. deklinace: základní charakteristika, rozdělení substantiv, parisyllaba, imparisyllaba, vzorové skloňování, výjimky a zvláštnosti, procvičování
8) Substantiva IV. a V. deklinace: základní charakteristika, vzorové skloňování v obou deklinacích, procvičování
9) Adjektiva III. deklinace: základní charakteristika, rozdělení adjektiv, přehled adjektivních koncovek III. deklinace, procvičování
10) Stupňování adjektiv, numeralia: přehled stupňování, skloňování číslovek, procvičování
11) Základní řecká slovní zásoba v odborné terminologii: přehled skloňování řeckých substantiv, procvičování
12) Slovotvorba: způsoby tvoření odborných termínů, latinské a řecké prefixy a sufixy, derivace a kompozice, procvičování
13) Opakování, zápočtový test
Anotace
Předmět Odborná terminologie je zaměřen k elementárnímu seznámení a ovládnutí základních gramatických struktur latinského jazyka, tj. jmenné a slovesné flexe, a používání dalších slovních druhů. Kromě toho je obsahem tohoto předmětu i první seznámení se s povahou a strukturou odborných latinsky psaných textů. Výběr učiva je podřízen praktickým potřebám studentů bakalářských oborů. Znalosti řečtiny jsou omezeny na základní slovní zásobu a přehled o slovotvorbě kompozit řeckého původu, využívaných hlavně v klinice a patologii.
Důraz je kladen na pasivní zvládnutí látky tak, aby studenti porozuměli nejběžnějším termínům. Absolvent kurzu by měl být schopen vnímat lékařskou nomenklaturu jako logicky fungující systém s jasnými vztahy a pravidly, ne jako sumu izolovaných poznatků, určených k mechanickému memorování. Měla by se též posílit jeho schopnost odvozovat a improvizovat.