Sylabus
* Rozvrh kurzu * Den
1. Úvod do klinické farmakologie Správná klinická praxe Fáze klinické studie u člověka I-IV Farmaceutické aspekty léčiv a klinický význam Farmakovigillance * Den
2. Standardní operační postupy při preskripci pacientovi * Den
3. Zvláštní populace z hlediska FK/FD * Den
4. Riziko interakce léků (FK a FD) a toxikologický význam * Den
5. Význam a metody terapeutického monitorování koncentrace léčiv v biologickém vzorku
Anotace
V průběhu studia preklinických oborů se medik seznámí s praktickou aplikací a reálným klinickým problémem jen minimálně. Jeden z velmi podstatných teoretických oborů je i obecná farmakologie, která se během studia učí daleko dříve, než se medik skutečně potkává se skutečnými případy. Právě proto je absolvent velmi nejistý a mnoho nežádoucích účinků je připisováno začínajícím lékařům (absolventům) pracujícím někdy i pod dohledem zkušených kolegů. V posledních letech probíhá diskuze i na mezinárodních kongresech o tom, kdy začít a jak zlepšit preskripční praxi. Jako jedna z možností, ke zlepšení stávajícího stavu, je tzv. „Patient oriented education of clinical pharmacology“, spočívající v tom, že se klinická farmakologie vyučuje až tehdy, když se medik věnuje pacientům při klinické praxi, aby se učil podle individuálních případů nikoliv na základě populační obecné farmakologie. Klíčem k tomuto cíli by mohlo být zdokonalování edukace klinické farmakologie již před promocí, nejlépe v předposledním ročníku magisterského studia. Cílem kurzu je, aby si medik osvojil jak danou diagnózu léčit racionálně při zvážení možných rizik a užitků. Při řešení modelových případů ve skupině u tzv. grand round
(velká vizita) potom padne rozhodnutí na základě věcné diskuze o vhodném terapeutickém postupu s odůvodněním zvolení nejlepší z možných variant. Tak by si budoucí lékaři osvojili rozhodovaní o racionální farmakoterapii jako jednotlivci i jako tým, za podmínek účasti při řešení klinických problémů ve skupině nebo i samostatně. Při tomto kurzu se očekává, že si medik osvojí vědomosti o farmakogenetice a její klinické aplikaci, o
úskalí klinického zkoušení léků, o problémech generik versus patentovaných léků, o preskripci u zvláštní populace, o správné preskripční praxi a racionální farmakoterapii, etické aspekty klinické studie, podmínky provedení a význam monitorování terapie. Hlavním předpokladem je také osvojení myšlení individuálního farmakoterapeutického přístupu na bázi medicíny založené na důkazech. Kvalitně erudovaný absolvent by mohl potom zvýšit nejen prestiž fakulty, ale hlavně kvalitu péče o pacienty.