Anotace
Jde o povinný studijní předmět, který patří mezi předměty profilujícího základu. Jeho absolvováním student získá znalosti a dovednosti v oblasti bioetiky a psychologie ve zdravotnictví, které jsou nezbytným předpokladem pro další úspěšné studium ve vyšších ročnících.
Holistický přístup k pacientovi ve snaze usilovat o jeho zdraví zahrnuje kromě somatické dimenze také další dimenze (např. psychickou, sociální, etickou), na které je tento předmět zaměřen. V rámci psychické dimenze budou studenti uvedeni do obecné (např. základní psychické fenomény), klinické psychologie (např. poruchy emocí a chování), psychologie osobnosti (např. intersubjektivní rozdíly v rámci strukturace osobnosti) a psychosomatiky.
V rámci sociální a etické dimenze se studenti seznámí zejména se základními dilematy týkající se života jedince (např. narození, smrt, alokace zdrojů, darování orgánů) a s právními a etickými standardy při poskytování zdravot ní péče (např. informovaný souhlas, institut předběžných přání, principy lékařské etiky). V tomto předmětu se klade zvýšený důraz na přihlížení ke všem dimenzím (tj. somatická, psychická, sociální, etická) najednou prostřednictvím kritické práce s eticky spornými kazuistikami získanými z českého zdravotnictví.
Na pacienta zaměřená péče (Patient Centred Care) představuje posun v poskytování zdravotní péče, kdy by zdravotníci měli brát významný zřetel na potřeby svých pacientů. V rámci tohoto předmětu se studenti seznámí s psychosociálními potřebami pacientů včetně jejich rodinných systémů.
Tyto potřeby se formují a vyvíjejí s ohledem na sociodemografická kritéria (např. věk, pohlaví, náboženství, etnikum), psychosociální vývoj (např. dětství, stáří, gender) či hodnotový systém (např. normativní etika, platná legislativa). U lékařů ke zmiňovanému vývoji ještě přistupuje maxima poskytovat zdravotní péči lege artis (např. informovaný souhlas, předběžná přání, etický kodex) ve snaze identifikovat a formulovat potřeby svých pacientů v souladu s principy lékařské etiky nonmaleficence, beneficence, autonomie a spravedlnost).
Cílem je společné vytvoření plánu léčby pacienta při maximální snaze vyhovět potřebám pacienta (ví nejlépe, co chce) a při zachování všech standardů pro poskytování zdravotní péče (lékař by měl vědět nejlépe, jak toho dosáhnout). Tohoto cíle se nejsnáze dosahuje v rámci excelentního vztahu mezi lékařem a pacientem (např. důvěra, empatie, uvádění pravdivých informací).