Sylabus
TEORETICKÁ IMUNOLOGIE
Historie imunologie.
Složky imunitního systému, lymfatické orgány.
Základní funkce imunitního systému.
Způsoby mezibuněčné komunikace a nitrobuněčné přenosy signálu.
Povrchové molekuly,cytokiny, signální cesty.
Nespecifické složky imunity, fagocytóza, komplement.
Zpracování a prezentace antigenu.
Histokompatibilní systém (MHC/HLA I. a II. třídy).
Specifická imunita.
T a B lymfocyty, NK buňky a protilátky.
Protiinfekční imunita.
Imunita na sliznicích.
KLINICKÁ IMUNOLOGIE
Imunodeficience a možnosti její léčby.
Vakcinace aktivní a pasivní.
Protinádorová imunita.
Využití imunitních mechanismů v léčbě nádorů.
Transplantační imunita. Rejekce, reakce štěpu proti hostiteli. Transplantace orgánů a kostní dřeně.
Imunopatologické reakce.
Autoimunita, mechanismy tolerance, autoimunitní choroby a možnosti jejich léčby.
Alergie a atopie. Mechanismy atopické reakce. Diagnostika léčba alergických onemocnění.
Imunointervenční léčba, imunostimulační a imunosupresivní látky.
Laboratorní vyšetření v imunologii.
Praktická stáž na ambulanci.
Anotace
Jde o povinný studijní předmět, který patří mezi předměty profilujícího základu. Cílem předmětu je zejména získání teoretických znalostí o základních složkách a funkci imunitního systému. Součástí výuky jsou i poznatky o patogenezi, projevech, diagnostice a léčbě základních imunopatologických stavů. Kromě základních teoretických znalostí, které jsou nezbytným podkladem pro studium dalších klinických předmětů, zpracovávají studenti pod odborným vedením učitelů reálné kazuistiky pacientů s imunopatologickými stavy do formy písemné práce a ústní prezentace. Cílem těchto cvičení je, aby studenti získali alespoň orientačně základní znalosti, dovednosti a kompetence, které jsou dále rozvíjeny v klinických předmětech:
- Adekvátně vyhodnotit symptomy a klinické stavy, které by mohly být podmíněné poruchou imunity jako například zvětšené lymfatické uzliny (lymfadenopatie), vyčerpání, únava, horečka, zimnice, hypertermie, svědění, otoky, edémy (difuzní nebo lokální), abnormální počet leukocytů, zvýšené markery zánětu.
- Umět vyjádřit podezření na přítomnost vzácného onemocnění, jakými jsou například primární imunodeficity.
- Použít klinickou rozvahu při získávání informací významných pro pacientovu léčbu v případě různých imunopatolgoických stavů.
- Zahrnout vědecké poznatky teoretických lékařských věd včetně epidemiologických informací (incidence, prevalence) do klinické rozvahy za účelem sestavit diferenciální a pracovní diagnózu u pacienta s imunopatologickým stavem.
- Doporučit vstupní diagnostickou metodu pro pacienta s akutním nebo chronickým onemocněním způsobeným poruchou imunitního systému.
- Vyhodnotit klinický stav pacienta na základě patofyziologických principů.
- Posoudit závažnost pacientova stavu/nemoci a indikace pro zintenzivnění péče zejména u závažných poruch imunity.
- Rozpoznat možné příčinné etiologie, které mohou způsobit zhoršování stavu pacienta s poruchou imunity.
- Zahájit plán léčby u dekompenzovaného pacienta, zejména v případě anafylaktické reakce.
- Orientovat se v problematice imunizace dětí a dorostu a očkovacím plánu.
- Uplatnit poznatky základních vědních lékařských oborů ve své klinické rozvaze a v indikaci vhodných zákroků a vyšetření u pacienta s onemocněním způsobeným poruchou imunitního systému.
- Zahrnout aktivity spojené s lékařským dohledem do interakce s jednotlivými pacienty. Patří sem činnosti jako například skríninkové metody, imunizace, prevence onemocnění, omezení rizik poranění nebo propagace zdravého životního stylu.
Přednášková část je koncipována v první polovině semestru jako teoretický přehled základních složek a funkcí imunitního systému, na který v druhé polovině semestru navazují přednášky probírající klinické manifestace poruch imunitního systému a jeho terapeutické ovlivnění v humánní medicíně. Povinné semináře jsou rozšířeny o hlubší pohledy do látky probírané na přednáškách a její praktické využití formou workshopů. Průběžná příprava studentů je motivována povinnými testy.