Jde o povinný studijní předmět, který patří mezi předměty profilujícího základu. Cílem výuky tohoto předmětu je získání teoretických znalostí z oblasti funkční anatomie a neurofyziologie řízení pohybu, nezbytných pro rozvoj praktických dovedností fyzioterapeuta.
Tyto znalosti jsou nutným předpokladem pro správnou klinickou diagnostiku a následnou volbu vhodného léčebného postupu. Tyto znalosti jsou stěžejním a nutným předpokladem pro úspěšný výkon povolání fyzioterapeuta. V rámci předmětu student získá především následující znalosti:
• Prohloubení znalostí v oblasti fylogenetických a ontogenetických aspektů lidského pohybu.
• Získání specifických znalostí o biomechanických vlastnostech tkání pohybové soustavy.
• Získání detailních znalostí v oblasti funkční anatomie a biomechaniky pohybového systému (zejména funkce svalu, kloubu).
• Prohloubení znalostí v oblasti neurofyziologie řízení pohybu.
• Získání znalostí v oblasti hodnocení a kvantifikace lidského pohybu (kinematická a kinetická analýza).
• Získání znalostí v oblasti fyziologických změn provázejících proces stárnutí
• Dále je věnována pozornost problematice kineziologické analýzy nejčastějších onemocnění se kterými se může fyzioterapeut setkat v klinické praxi.
Stručná charakteristika předmětu:
Předmět kineziologie poskytuje studentovi detailní informace nezbytné pro analýzu lidského pohybu pomocí klinických metod (aspekce a palpace), ale také metod přístrojových (elektrofyziologické metody, kinematické a kinetické metody).
V úvodu je věnována maximální pozornost zvládnutí problematiky fylogeneze a lidské ontogeneze od narození až po dospělost se zřetelem na analýzu fyziologických pohybových vzorců.
Dále se studium zabývá kineziologií osového orgánu a končetin.
Podrobně je probrána problematika dýchání a funkce orofaciálního systému.
Samostatné přednášky se věnují chůzi a její kineziologické analýze.
Na závěr je věnován prostor kineziologické analýze u vybraných onemocnění (dětská mozková obrna, pacient s chronickým onemocněním dechové soustavy, pacient s inkontinencí, pacient se spinální lézí, pacient s cévní mozkovou příhodou, orofaciální dysfunkce).
Jde o povinný studijní předmět, který patří mezi předměty profilujícího základu. Cílem výuky tohoto předmětu je získání teoretických znalostí z oblasti funkční anatomie a neurofyziologie řízení pohybu, nezbytných pro rozvoj praktických dovedností fyzioterapeuta.
Tyto znalosti jsou nutným předpokladem pro správnou klinickou diagnostiku a následnou volbu vhodného léčebného postupu. Tyto znalosti jsou stěžejním a nutným předpokladem pro úspěšný výkon povolání fyzioterapeuta. V rámci předmětu student získá především následující znalosti:
• Prohloubení znalostí v oblasti fylogenetických a ontogenetických aspektů lidského pohybu.
• Získání specifických znalostí o biomechanických vlastnostech tkání pohybové soustavy.
• Získání detailních znalostí v oblasti funkční anatomie a biomechaniky pohybového systému (zejména funkce svalu, kloubu).
• Prohloubení znalostí v oblasti neurofyziologie řízení pohybu.
• Získání znalostí v oblasti hodnocení a kvantifikace lidského pohybu (kinematická a kinetická analýza).
• Získání znalostí v oblasti fyziologických změn provázejících proces stárnutí
• Dále je věnována pozornost problematice kineziologické analýzy nejčastějších onemocnění se kterými se mů že fyzioterapeut setkat v klinické praxi.
Stručná charakteristika předmětu:
Předmět kineziologie poskytuje studentovi detailní informace nezbytné pro analýzu lidského pohybu pomocí klinických metod (aspekce a palpace), ale také metod přístrojových (elektrofyziologické metody, kinematické a kinetické metody).
V úvodu je věnována maximální pozornost zvládnutí problematiky fylogeneze a lidské ontogeneze od narození až po dospělost se zřetelem na analýzu fyziologických pohybových vzorců.
Dále se studium zabývá kineziologií osového orgánu a končetin.
Podrobně je probrána problematika dýchání a funkce orofaciálního systému.
Samostatné přednášky se věnují chůzi a její kineziologické analýze.
Na závěr je věnován prostor kineziologické analýze u vybraných onemocnění (dětská mozková obrna, pacient s chronickým onemocněním dechové soustavy, pacient s inkontinencí, pacient se spinální lézí, pacient s cévní mozkovou příhodou, orofaciální dysfunkce).