Fyziologie

Sylabus

Obecná fyziologie: Funkční uspořádání lidského těla, vnitřní prostředí. Funkční morfologie buňky.

Membránový transport. Intercelulární komunikace.

Membránová elektrogeneze. Receptory.

Synapse. Vztahy mezi neurony.

Fyziologie kosterní svaloviny. Fyziologie hladké svaloviny.

Fyziologie dýchání. Funkční morfologie dýchacího systému.

Plicní ventilace a mechanika dýchání. Plicní objemy a kapacity.

Alveolární ventilace. Výměna plynů v alveolech a tkáních.

Plicní cirkulace. Transport kyslíku v krvi.

Transport CO2 v krvi. Regulace dýchání: nervové řízení, chemická regulace.

Hypoxie, hyperoxie, haperkapnie a hyperkapnie. Adaptace dýchání.

Hematologie a imunita. Základní vlastnosti krve.

Krevní plazma. Červené krvinky: vlastnosti, tvorba, zánik, krevní skupiny. Krevní destičky.

Hemostáza. Slezina.

Bílé krvinky a jejich význam v imunitních reakcích. Nespecifická imunita.

Specifická imunita. T-lymfocyty.

B-lymfocyty. Fyziologie kardiovaskulárního systému.

Biologie myokardu a základní vlastnosti srdce. Buněčná elektrofyziologie myokardu.

Převodní soustava srdeční. Stažlivost myokardu.

Srdeční cyklus. Koronární cirkulace a metabolismus myokardu.

Elektrokardiografie. Proudění krve cévami: arterie, mikrocirkulace, žíly.

Fyziologie lymfatického systému. Regulace kardiovaskulárního systému: místní řízení, nervové regulace, humorální regulace, dlouhodobá regulace.

Fyziologie trávicího traktu. Obecné vlastnosti gastrointestinálního traktu.

Motilita trávicí trubice. Dutina ústní, hltan a jícen.

Motilita žaludku. Žaludeční sekrece. Funkce jater. Žluč.

Pankreas. Tenké střevo.

Tlusté střevo. Trávení a vstřebávání.

Regulace funkcí GIT. Metabolismus a termoregulace.

Přeměna energie v organismu. Tělesná teplota.

Regulace tělesné teploty. Fyziologie ledvin a vývodných cest močových.

Funkční morfologie ledvin. Glomerulární filtrace.

Tubulární rezorpce. Renální hospodaření vodou.

Renální hospodaření sodíkem, chloridy a draslíkem. Řízení renálních funkcí. Acidobazická rovnováha a ledviny.

Vývodné cesty močové. Mikce.

Endokrinologie a reprodukce. Obecná endokrinologie.

Systém hypothalamus - adenohypofýza. Systém hypotalamus - neurohypofýza. Štítná žláza.

Kůra nadledvin: glukokortikoidy, mineralokortikoidy. Dřeň nadledvin.

Endokrinologie glycidového hospodářství. Inzulin.

Glukagon. Endokrinologie vápníkové homeostázy.

Funkce varlat. Funkce vaječníků.

Endokrinologie těhotenství a laktace. Fyziologie vývoje a růstu.

Růstový hormon. Centrální nervový systém.

Motoneurony. Svalový tonus.

Postojová motorika. Cílená mimovolní motorika.

Mozeček. Bazální ganglia.

Volní motorika. Autonomní nervový systém.

Poznávací procesy. Emoční a motivační procesy.

Bdělý stav a spánek. Vrozené formy chování.

Získané formy chování. Smysly.

Fyziologická optika oka. Sítnice a transformace světelného signálu v elektrický.

Zraková dráha a korové projekční oblasti zraku. Vestibulární systém.

Sluch. Chuť. Čich.

Somatosensorický systém: receptory, dráhy, somatosensorická kůra. Bolest.

Zub a bolest.

Anotace

Fyziologie se zabývá studiem funkcí normálního zdravého lidského organizmu od úrovne podbuněčné až po úroveň orgánů a systémů v rámci stávajícího vědeckého poznání. V prvním semestru výuky je probírána obecná fyziologie včetně mechanismů buněčných regulací, vzrušivé tkáně, základy imunulogie, hematologie a fyziologie kardiovaskulárního systému a dýchání. Jsou analyzovány zákonitosti příčinných vztahů a řízení, je zdůrazněna vzájemná interakce jednotlivých systémů. V praktických cvičeních jsou ověřovány nejdůležitější mechanismy a principy uvedených funkcí.

Ve druhém semestru jsou probírány regulace kardiovaskulárního systému, endokrinologie, metabolismus, fyziologie zažívacího traktu, ledvin, centrální nervové soustavy a smyslů. Ve zvýšené míře je kladen důraz na způsobilost deduktivně a samostatně pracovat. Cílem je jednak porozumět normálně fungujícímu lidskému organizmu, jednak poukázat na klíčové děje, které se mohou stát zdrojem patologických procesů. Je budováno vědecké myšlení a základy klinického uvažování. Trvale je zdůrazňován přístup, že dílčí funkce jsou součástí integrovaného celku - zdravého lidského organizmu.