Teorie právnických osob

Sylabus

Obsahové zaměření v přednášek v rámci výuky předmětu a jejich pořadí odpovídá vysvětlení právnických osob nastíněnému v Anotaci. Konkrétně je pozornost věnována těmto tématům:

-        Metodologický přístup k osobě vymezení základních pojmů: osoba vs. subjekt, osobnost vs. subjektivita.

-        Pojem „morální osoby“ jako ¨filozofického konceptu

-        Pojem morální osoby v kodifikacích (zejména ABGB)

-        Teorie fikce, resp. teorie „volní moci“

-        Organická teorie, resp. „teorie reálné svazové osoby“

-        Zájmová a kombinovaná teorie právnických osob

-        Pojem osoby a právní osobnosti v angloamerickém právním systému

-        Normativní konstrukce právnické osoby – osoba jako „bod přičitatelnosti“

-        Současné teorie právnických osob

-        Právní jednání a odpovědnost právnických osob

Anotace

Není to člověk, přesto to může mít práva a povinnosti. Není to člověk, přesto to může právně jednat. Není to člověk, přesto to může právně odpovídat. Co je to? Právnická osoba. Jak je ale možné, že „něco“, co neexistuje přirozeně, „něco“ co nelze vnímat vlastními smysly, může mít práva a povinnosti? Jak je možné, že „něco“, co na rozdíl od člověka nemá vlastní rozum a vůli, může právně jednat? Jak je možné, že „něco“, co nemůže mít svědomí a pocit viny – stejně jako člověk – může právně odpovídat? A k čemu je vlastně takový právní výtvor – právnická osoba – vlastně vůbec dobrý?

Odpověď na všechny tyto otázky, a tedy vysvětlení pojmu právnické osoby je ambicí tohoto předmětu. Konkrétně bude cílem předmětu osvětlit původ a vývoj pojmu právnické osoby, umožnit porozumění tomu, jak lze teoreticky nahlížet na právnické osoby a poskytnout tak možná východiska pro interpretaci současné právní úpravy obsažené v rekodifikovaném českém soukromém právu.

Předpokladem pro porozumění probírané látky jsou základní znalosti ohledně obecné části občanského zákoníku, zejména pokud jde o úpravu osob a právnických osob.

Jakkoliv se předmět zabývá teoriemi právnických osob, jeho cíl je praktický, proto je také zařazen mezi dovednostní povinně volitelné předměty. Studenti po jeho absolvování pochopí, jak je možné nahlížet na totožný právní institut – právnickou osobu – ze zcela odlišných právně-teoretických východisek. To jim umožní prohloubit jednak schopnost analyzovat a interpretovat právní normy, tak zejména schopnost analyzovat, formulovat a prezentovat právní argument a protiargument. Tyto dovednosti budou rozvíjeny jak v rámci výuky, tak v rámci písemné seminární práce, která je předpokladem úspěšného absolvování tohoto předmětu. V rámci výuky budou studenti sami ústně prezentovat, jak lze v návaznosti na podaný výklad, nahlížet na právnické osoby a v návaznosti na to vykládat jak ustanovení současného platného práva, tak i práva které v minulosti postavení právnických osob upravovalo. Z těchto důvodů je také úspěšné absolvování předmětu podmíněno pravidelnou účastí na výuce. V rámci písemné seminární práce pak budou studenti analyzovat odborný text v angličtině případně v němčině a rozvíjet tak svoji schopnost porozumět takovému textu a písemně sumarizovat argumenty, které jsou nosné pro toho či onoho autora ve vztahu k vysvětlení právnických osob.

K vysvětlení pojmu právnické osoby je třeba začít vysvětlením základních metodologických východisek, na jejichž základě lze k osobě přistupovat. Tato východiska totiž vedou k odlišení pojmu „osoba“ v právním smyslu (Rechtsperson) od pojmu subjekt práva (Rechtsubjekt) resp. pojmu právní entita (Legal Entity). Na to pak navazuje vysvětlení pojmu „osoby morální“. Ta totiž představuje klíč, s jehož pomocí lze pochopit vývoj, ve kterém se od pojmu osoby přirozené oddělil pojem osoby morální, aby byl následně nahrazen pojmem osoby právnické. Pojem morální osoby je důležitý i proto, že byl obsažen jako pojem platného práva v ABGB, přičemž však jeho význam byl podstatně odlišný od našeho současného chápání.

U kořenů pojmu „právnické osoby“ tak, jak jej chápeme dnes, stál F. C. Savigny, který je také spojován s tzv. teorií fikce. Jeho teorie je však pouze jednou z plejády tzv. „klasických teorií“ právnických osob vzniklých v průběhu 19. století. Konkrétně se jedná o Gierkeho teoriii reálné svazové osobnosti, zájmovou teorii R. v. Iheringa a kombinovanou teorii E. Bernatzika. Tyto teorie jsou stále důležité, neboť představují základ, na který většina současných teoretiků navazuje.

Zásadní předěl pro pojem osoby v právním smyslu znamenal právní normativismus, jehož pojetí právnické osoby, resp. osoby obecně jako tzv. bodu přičitatelnosti bude věnována samostatná pozornost. Následně bude rozebrán současný přístup k právnické osobě. Konkrétně půjde o koncepci Rolfa Ostheima, Fritze Rittnera, Gunthera Teubnera, Thomase Raisera, Jerzyho Wróblewského, jakož i autorů, kteří se hlásí k postmoderním přístupům v právní vědě. Na základě předestřených teorií právnických osob pak bude vysvětleno, jakým způsobem lze chápat právní jednání právnické osoby, což vyžaduje odpověď na otázku, zdali je právnická osoba v obdobném slova smyslu svéprávná jako osoba fyzická tj., zdali disponuje vlastním rozumem a vůlí. Na to pak navazuje i otázka co vlastně znamená právní odpovědnost právnické osoby, a to v souvislosti s rozlišením způsobilosti právnické osoby být subjektem právních povinností z titulu objektivní odpovědnosti a být subjektem právních povinností základě subjektivní odpovědnosti.