Sylabus
Předmět zahrnuje tato témata:
1. Úvod – historie, význam MO a současné trendy v jejich vývoji. Mezinárodní orgány. Mezinárodní organizace. Pojmy, třídění. Právo mezinárodních organizací, jeho předmět a prameny.
2. Mezinárodněprávní subjektivita MO a její projevy (pravomoc, kompetence, odpovědnost, jurisdikční a správní způsobilost…). Právní základ MO.
3. Členství v MO. Struktura MO. Akty MO a jejich charakter a právní síla. Formování společné vůle a přijímání usnesení v rámci MO.
4. Ius legationis. Sídla MO a vztahy s hostitelskými zeměmi. Výsady a imunity. Postavení personálu MO. Funkce MO – normotvorné, kontrolní, operativní.
5. Historické a moderní formy MO. Společnost národů, její přínos a slabiny. OSN – historie, vznik, členství, Charta, její vývoj a základní poslání a principy OSN. Valné shromáždění a jeho pomocné orgány.
6. Rada bezpečnosti a bezpečnostní systém Charty OSN. Hospodářská a sociální rada OSN. Hospodářská, sociální a kulturní spolupráce a navazující struktury a jejich opora v Chartě OSN. Poručenská rada a role OSN v procesu dekolonizace. Mezinárodní soudní dvůr. Sekretariát a generální tajemník. Problematika revize Charty OSN.
7. Mezinárodní odborné organizace OSN I (v oblasti finanční – IMF, skupina WB, v oblasti dopravy a spojů – UPU, ITU, ICAO, IMO, v oblasti sociálního rozvoje – UNESCO, ILO, WHO, WIPO)
8. Mezinárodní odborné organizace OSN II (v oblasti zemědělství, průmyslu, obchodu, cestovního ruchu a životního prostředí – FAO, IFAD, UNIDO, WTO, UNWTO, WMO, v oblasti jaderné a chemické bezpečnosti – IAEA, CTBTO, OPCW). Programy, fondy a další pomocné orgány OSN působící ve specifických rozsáhlých oblastech spolupráce (UNEP, UNICEF, UNCTAD, UNDP, UNHCR, UNU, WPF, UNFPA, UNAIDS…).
9. Mezinárodní organizace v oblasti hospodářství a obchodu - OECD a WTO. Evropská scéna nejdůležitějších mezinárodních organizací: NATO. OBSE.
10. Evropská unie. Rada Evropy. (ESA, EBRD, SEI, VIF, Severská rada…).
11. Mezinárodní organizace na africkém kontinentu: Africká unie, Liga arabských států, (ECOWAS…). Asijské mezinárodní organizace: LAS, OIC, GCC, ASEAN, Euroasijský svaz. Mezinárodní organizace na americkém kontinentu: OAS, Mercosur, CARICOM, Andský pakt, NAFTA. Ostatní důležité organizace, jejichž členem je ČR.
Anotace
Předmět je zaměřen na prohloubení znalostí teorie a praxe fungování mezinárodních orgánů a mezinárodních organizací.
Navazuje na povinné pensum výuky o právu mezinárodních organizací v rámci obecné i zvláštní části předmětů Mezinárodní právo veřejné I a Mezinárodní právo veřejné II. Právo mezinárodních organizací je jedním ze svébytných pododvětví mezinárodního práva. Jako takové je proto také jako předmět ve specializované výuce traktováno ve dvou základních částech – v části obecné a části zvláštní. Odpovídá to i metodě postupu, nutně zvolené z hlediska šíře materie, její uchopitelnosti a optimálně vyhovující pedagogické sdělitelnosti, od obecného ke zvláštnímu, od zobecněných tezí, modelů a zkušeností ke zdůvodněným specifickým řešením a potřebným a obhajitelným výjimkám v konkrétních historických, politických, ekonomických a ryze odborných či technických situacích a případech, pokud jde o právní či mimoprávní nástroje regulace činnosti mezinárodních organizací v nejrozmanitějších oblastech jejich působnosti.
Základní akademické znalosti studentů o definicích, klasifikaci, historii, vývoji a funkcích mezinárodních orgánů a organizací jsou v rámci obecné části dále formovány na základě praktických příkladů s cílem dosáhnout pochopení možností a limitů využití těchto orgánů a organizací a jejich mechanismů jako nástrojů mezinárodní spolupráce v kontextu jejich právního postavení, svěřených pravomocí a kompetencí, plnění očekávaných funkcí, jakož i jejich dílčí i celkové role v globálním systému mezinárodních vztahů a mezinárodní politiky.
Obsah výkladu v rámci předmětu je zaměřen tak, aby posluchači získali hlubších znalostí, vhled a spolehlivou orientaci v dané problematice. Nezbytným předpokladem pro to je samozřejmě především seznámení se s principy právního základu, odpovědnosti, vnitřní struktury a institucionální výstavby mezinárodních organizací, metodami formování jejich vůle, s mechanismy a procedurami jejich rozhodování, s nástroji implementace jejich rozhodnutí, s prostředky kontroly, jež mají k dispozici směrem navenek i dovnitř, s jejich normotvornou činností, jakož i s vytvářením a využíváním jejich operativních kapacit a schopností.
V odpovídající míře je třeba v rámci tohoto předmětu věnovat pozornost i dalším důležitým aspektům spojeným s fungováním mezinárodních organizací jako jsou výsady a imunity, problematika personálu, sídla, udržování vztahů se státy apod.
V rámci zvláštní části vyučovaného předmětu je velký důraz kladen především na podrobnější zvládnutí problematiky Organizace spojených národů a systému OSN v širším slova smyslu, jakožto prominentního základu a hlavního centra pro utváření, posilování a posouvání všestranné mezinárodní spolupráce států v současném globálním světě směrem kupředu a pro koordinaci společné reakce na životně důležité výzvy, jimž musí čelit mezinárodní společenství jako celek.
Seznámení se s jednotlivými mezinárodními odbornými organizacemi OSN v oblasti finanční, v oblasti dopravy a spojů, zemědělství, průmyslu, obchodu, cestovního ruchu, životního prostředí, jakož i sociálního rozvoje a s hlavními programy a fondy OSN slouží a je pojímáno zároveň i jako doklad podrobněji osvědčující v praxi, a to jak již dříve vyložený společný teoretický základ, tak i specifičnost utváření formy a vlastního svébytného fungování konkrétních mezinárodních organizací.
Následující a navazující blok zvláštní části je výběrem dalších mezinárodních organizací, jichž je ČR členem a které mají pro ni mimořádný bezpečnostní či strategický význam. Patří k nim zejména Organizace Severoatlantické smlouvy, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Evropská unie, Rada Evropy a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).
Poslední blok výkladu zvláštní části pak tvoří výběr nejdůležitějších mezinárodních organizací působících v Africe, Asii a Americe. Jeho cílem je doplnit celkový obraz o potřebě států všech kontinentů využívat masívně mezinárodních organizací jako užitečného a v jistém smyslu dnes již pro ně i nezastupitelného nástroje vzájemné spolupráce na multilaterální mezinárodní scéně. Potřebná orientace v nejdůležitějších z nich se zde soustředí jednak na historický a politický kontext jejich vzniku a vývoje, na jejich současné fungování a význam, jakož i na jejich právní a institucionální základ, popř. zvláštnosti. V samotném závěru je předestřen i komentovaný přehled o členství ČR v dalších mezinárodních organizacích a celkový pohled na působení v nich a na jejich využití.