Sylabus
Výuka je orientována na následující témata:
- Vztah fas a ius
- Římské náboženství a kněží a jejich propojení s římským právem
- Ovlivnění institucí římského státu římským náboženstvím
- Ovlivnění římského soukromého práva římským náboženstvím
- Římské trestní právo a náboženství
Anotace
Předmět je věnován otázkám vzniku a vývoje římského soukromého i veřejného práva se zvláštním zaměřením na vztah mezi římským právem a antickými římskými náboženskými představami v počátečním období římských dějin (za království a republiky). Výuka je orientována na práci s původními římskoprávními texty, které jsou rozebírány a vysvětlovány.
Jedná se nadstavbový obecně povinně volitelný předmět určený pro studenty všech ročníků Právnické fakulty UK. Zaměřen je na prohlubování znalostí poskytnutých v předmětech povinného základu Římské právo a základy novodobého práva soukromého I a Římské právo a základy novodobého práva soukromého II. Pozornost je zaměřena především na otázky spojené se vznikem a mechanismem fungování římského práva v jeho celku, tedy jak práva soukromého, tak i veřejného, přičemž nejvíce času je věnováno prvním fázím vývoje římského práva – období království a republiky s určitými přesahy do císařské doby.
Východiskem jsou výklady o samotném vzniku římského práva, a to ve vztahu k náboženským představám starověkých Římanů včetně důvodů postupné laicizace římského práva. Proto je také zevrubně věnována pozornost římskému náboženství a stejně tak i jednotlivým kněžským sborům. Podrobně je pak rozebírán vztah náboženských norem označovaných jako fas k právu profánnímu (ius), s čímž rovněž úzce souvisí problematika obyčejového práva. Dále je pojednáno o promítání náboženských představ do římského soukromého práva, a to do práva rodinného, obligačního, věcného i procesního. Velká pozornost je věnována také vztahu náboženství k právu veřejnému. Jedná se především o výklady o činnosti lidových shromáždění a římských magistratur i senátu. Posluchači jsou podrobně seznámeni rovněž s problematikou římského trestního práva, která v základní výuce římského práva absentuje. Po úvodních výkladech o charakteru římského trestního práva, jednotlivých trestných činech, druzích trestů a vývoji římského trestního procesu je i zde pozornost zaměřena na otázky vztahu trestního práva a náboženství. Především jsou v této souvislosti rozebírány následující problémy: sacrilegium (trestný čin proti náboženství), vražda, právní postavení Vestiných kněžek, magie, azyl a další.
Integrální součástí výkladů je práce s římskoprávními prameny. Jednotlivé problémy jsou prezentovány a vysvětlovány na konkrétních příkladech. Používány jsou především tzv. královské zákony (leges regiae), Zákon XII desek, Gaiovy Institutiones, Digesta a císařské konstituce dochované v Theodosiově a Iustinianově Kodexu. Posluchači jsou seznámeni rovněž se základní metodou právní romanistiky – s výkladem (exegezí) právních textů.