Tématicky se kriminologická výuka v předmětu Kriminologie I. orientuje na obecnou část kriminologie, zejména na stav, strukturu a dynamiku kriminality, na charakteristiku kriminologických škol, na otázky osobnosti pachatelů, na problematiku obětí trestných činů (viktimologie), na otázky prevence kriminality a preventivních programů, na kriminologické aspekty represe a na metodologii kriminologických výzkumů. Relativně samostatná pozornost je věnována penologii.
Kriminologie je nauka o kriminalitě, jejím stavu, vývoji a příčinách, o jejích pachatelích a obětech a o její kontrole (včetně prevence). O naléhavosti rozvoje a výuky kriminologie svědčí hlavně prudký vzestup kriminality v ČR po listopadu 1989.
Potřeba kriminologické erudice je nepochybná hlavně u trestních soudců, státních zástupců, policejních radů, advokátů a manažerů preventivních programů. Zatímco se trestněprávní nauka zabývá trestním právem (hmotným, procesním, tzv. vykonávacím) a používá při svém zkoumání juristické metody, kriminologie zkoumá kriminalitu jako reálně existující sociálněpatologický fenomén a aplikuje metody empirického poznání.