Sylabus
Mezinárodní právo soukromé, pojem, předmět, prameny, unifikace
Kolizní normy, jejich třídění, hraniční určovatelé
Kvalifikační problém, aplikace zahraničního práva, zpětný a další odkaz
Aplikace zahraničního práva
Přímé normy, vztah metody přímé a kolizní, imperativní předpisy
Úvod do mezinárodního civilního procesního práva
Právní postavení cizinců v soukromoprávních poměrech
Subjekty MPS, právní jednání, zastoupení, promlčení
Kolizní úprava závazkového práva
Kolizní úprava věcných práv
Kolizní úprava rodinného práva
Kolizní úprava dědického práva
Anotace
Mezinárodní právo soukromé je odvětví právního řádu, které obsahuje právní normy, jež výlučně upravují soukromoprávní vztahy (tzn. vztahy občanského, obchodního, rodinného a pracovního práva), ve kterých se vyskytuje tzv. mezinárodní (popř. zahraniční nebo cizí) prvek, přičemž zahrnuje i normy procesní, které upravují postup soudů a jiných orgánů a účastníků v řízení o občanskoprávních věcech, v němž je mezinárodní prvek. Jde tedy o právní poměry, které mají vztah k více než jednomu právnímu řádu.
Mezinárodní prvek se v soukromoprávním vztahu může projevit u subjektu tohoto vztahu, u skutečnosti právně významné pro vznik a existenci právního vztahu nebo u předmětu právního vztahu. Vztah k zahraničí musí být vždy dostatečně významný.
Mezinárodní prvek v řízení o občanskoprávních věcech může spočívat v tom, že účastníkem řízení je cizí státní příslušník nebo určitý procesní úkon je třeba provést v zahraničí.
V těchto případech vzniká otázka, kterého práva se má pro konkrétní úpravu právního vztahu z dotčených dvou nebo více právních řádů použít. V současné době převládají dva základní způsoby úpravy soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem : kolizní a přímý způsob úpravy.
Při kolizním způsobu úpravy se pro určení rozhodného práva používají zvlášní normy, jež se obvykle nazývají normy kolizní. Kolizní normy však samy neobsahují hmotněprávní úpravu práv a povinností účastníků soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem, ale za pomoci určitých skutečností, které se označují jako hraniční určovatelé, vybírají právní řád určitého státu (jeho právní předpisy), kterým se pak upravují práva a povinnosti účastníků.
Při přímém hmotněprávním způsobu úpravy se používají přímé normy, které obsahují bezprostřední úpravu práv a povinností účastníků soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem a bezprostředně se na tyto vztahy aplikují (tzn. nepotřebují ke svému použití odkaz kolizní normy). Přímé normy jsou obsaženy především v mnohostranných mezinárodních smlouvách, jimiž dochází k částečné unifikaci hmotněprávních norem pro určité druhy soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem.
Do mezinárodního práva soukromého patří také vnitrostátní normy, jež jsou určeny výlučně pro úpravu poměrů s mezinárodním prvkem a které jsou označovány jako věcné normy mezinárodního práva soukromého. K jejich aplikaci však nedochází bezprostředně jako u přímých norem právního řádu, jehož jsou součástí, ale až na základě jejich výběru kolizní normou.
Normy procesní, které upravují postup soudů a jiných orgánů a účastníků v řízení o občanskoprávních věcech, v němž je mezinárodní prvek, jsou nazývány mezinárodním právem procesním a také se zařazují do mezinárodního práva soukromého.