Sylabus
Systém práva životního prostředí se člení na dvě základní části, obecnou a zvláštní část. Obecná část zahrnuje základy ochrany, předmět, systém, prameny práva životního prostředí a nástroje jeho ochrany spolu s ústavními základy a hlavními principy, insitucionální zabezpečení ochrany, právní odpovědnost a ochranu v mezinárodním a evropském unijním právu.
Zvláštní část zahrnuje prostředky ochrany (územní plánování, integraci rozhodování o povolení stavebních záměrů, posuzování vlivů na životní prostředí, integrovanou prevenci a omezování zne čištění, přístup k informacím a účast veřejnosti na ochraně životního prostředí), právní úpravy ochrany jednotlivých složek životního prostředí a ekosystémů, kde jde o skupinu předpisů o ochraně složek, tj. vody, půdy a ovzduší. Druhá skupina zahrnuje ochranu ekosystémů, tj. zákon o lesích a zákon o ochraně přírody a krajiny. Další skupinu tvoří předpisy týkající se ochrany rostlinstva a živočišstva z pohledu biologické rozmanitosti.
Čtvrtou skupinu v rámci zvláštní části systému práva životního prostředí tvoří předpisy o ochraně před zdroji ohrožování životního prostředí, tj. zákon o odpadech, zákon o obalech, zákon o výrobcích s ukončenou životností, zákon o chemických látkách, zákon o hnojivech, zákon o biocidech, zákon o rostlinolékařské péči, zákon o prevenci závažných průmyslových havárií, atomový zákon, zákon o ochraně veřejného zdraví (v rámci něj úprava ochrany před hlukem a vibracemi) a zákon o geneticky modifikovaných organismech.
Složkové předpisy především definují konkrétní předmět ochrany a povinnosti znečišťovatelů a uživatelů zdrojů. Obsahují také ustanovení o ekonomických nástrojích (zejména poplatcích). Mají rovněž ustanovení o odpovědnosti za porušování jejich konkrétních ustanovení.
Právní úpravu organizace a kompetencí orgánů veřejné správy v oblasti ochrany životního prostředí obsahují jednak kompetenční zákon, složkové předpisy a zákony o obcích a o krajích.
Dále sem patří zákon o České inspekci životního prostředí a zákon o Státním fondu životního prostředí.
Právo životního prostředí patří podle charakteru převážné části norem do něho zařazených do oblasti veřejného práva. Má však velmi úzké vazby na některé instituty soukromého práva jako je odpovědnost za škodu, vlastnické právo a užívací práva k přírodním složkám. Právní normy v rámci systému práva životního prostředí jsou převážně hmotněprávního charakteru. Procesního charakteru jsou např. zákon o posuzování vlivů na životní prostředí či zákon o jednotném environmentálním stanovisku.
Anotace
Právo životního prostředí vychází z poznatků o příčinách a důsledcích globálního ohrožování a poškozování životního prostředí a z požadavků na zajištění jeho ochrany. Podává ucelený přehled o právní úpravě ochrany, o principech a metodách, nástrojích a cílech ochrany obecně a konkrétně při ochraně jednotlivých složek životního prostředí (ovzduší, voda, půda) a ekosystémů (les, příroda a krajina) a při ochraně před zvláštními zdroji ohrožování (odpady, chemické látky, ionizující záření, ad.). Zahrnuje českou legislativu spolu s legislativou EU a mezinárodní smlouvy. Zvláštní pozornost věnuje uplatňování ekologickoprávní odpovědnosti, prosazování práva prostřednictvím orgánů veřejné správy, přístupu k informacím a účasti veřejnosti na ochraně a uplatňování některých průřezových nástrojů (územní plánování, posuzování vlivů na životní prostředí, jednotné environmentální stanovisko, integrované povolení IPPC).
Právo životního prostředí představuje do jisté míry inkoherentní soubor právních předpisů upravujících ochranu životního prostředí. Jde zároveň o jeden po roce 1989 z nejdynamičtěji se rozvíjejících právních oborů, který charakterizují časté změny stávajících právních úprav a vznik právních úprav nových.
V právním systému je právo životního prostředí součástí práva veřejného, které má své ústavněprávní základy a po roce 1989 výrazný mezinárodněprávní a unijní základ.
Právo životního prostředí má podobně jako jiné ustálené právní obory strukturovaný systém, který má především svou obecnou a zvláštní část, jako je tomu u tradičních oborů, např. práva občanského nebo trestního. Je to důsledek vlivu a vývoje souboru předpisů v nejvyspělejších členských státech Evropské unie a vývoje systému práva životního prostředí Evropské unie samé.