Ústavní právo je předmětem zabývajícím se výkladem ústavy jako základního zákona státu a sledováním kořenů a původu jednotlivých ústavních institutů.
Zájem vědy ústavního práva je zaměřen na vytváření a aplikaci státní moci ve státě, její dělbu a stanovení jejích limitů, určení pravomocí jednotlivých státních orgánů a vztahy mezi nimi. Kromě otázek realizace státní moci se ústavní právo také zabývá problematikou lidských práv a základních svobod a vztahem stát – občan obecně. Předmětem interpretace ústavního práva jsou kromě ústavy také právní normy na ni navazující a rozvíjející ji, jako např. zákon o Ústavním soudu České republiky, o České národní bance, ale také zákony a problematika volební či státoobčanská. Při studiu je pracováno také s mezinárodními smlouvami a nálezy Ústavního soudu ČR jako primárními prameny práva.
Cílem studia není pouze vyložit určité pojmy, ale prostřednictvím jejich hlubokého osvojení pochopit, jak stát a ústava fungují a co je limituje.
Ústavní právo je zaměřeno na výklad Ústavy jako základního zákona státu, spolu s dalšími úzce souvisejícími normami. Jeho cílem je rozbor základních vztahů mezi občanem a státem a mezi státními orgány navzájem.