Sylabus
1) Úvod do předmětu, nastínění hlavních problémů a jejich dosavadního odborného zpracování
2) Obchodní právo a cestovní ruch a rozbor zákona č 159/1999 Sb.
3) Smlouvy v NOZ z hlediska cestovního ruchu - zejména smlouva o zájezdu a timeshare
4) Instituty správního práva a cestovní ruch (připravovaný zákon o podpoře rozvoje cestovního ruchu, památková péče, aj.)
5) Cestovní ruch v soudní praxi (dr. Havlíčková-Dvořáková)
6) Vývoj právní úpravy cestovního ruchu a dlouhodobé problémy praxe (doc. Štemberk)
7) Připravovaný zákon o podpoře rozvoje cestovního ruchu a destinační management (ing. Chaloupka)
8) Praktické právní problémy cestovních kanceláří a agentur (odborník z cestovních kancelá ří)
9) Technické normy v cestovním ruchu, osobní vzpomínky na vytváření zákona č. 159/1999 Sb. (ing. Houška)
10) Aktuální právní a praktické problémy cestovního ruchu (odborníci z Ministerstva pro místní rozvoj)
11) Aktuální právní problémy evropské legislativy pro cestovní ruch (odborníci z Ministerstva pro místní rozvoj)
12) Závěrečné shrnutí problému právní úpravy cestovního ruchu
Anotace
"Cestovní ruch má v české ekonomice, podobně jako v mnoha jiných státech, značný význam a představuje nejen několik procent DPH, ale spolu se souvisejícími aktivitami přináší téměř desetinu zaměstnanosti. Cestovní ruch přitom zasahuje do řady poměrně komplikovaných právních otázek spadajících zejména do obchodního, ale také občanského, evropského nebo třeba i správního práva. Bez důkladného seznámení, a to jak právních aspektů, tak reálných problémů, jsou mnohé otázky jen obtížně pochopitelné.
Právní úprava otázek souvisejících s cestovním ruchem je dosti komplikovaná a nepřehledná. V praxi se objevuje řada diskutovaných otázek jako je tzv. ztráta radosti z dovolené, pojištění cestovních kanceláří a mnohé další, s nimiž se obtížně vyrovnávají české i evropské soudy. Právní věda dříve a zčásti i dnes nevěnovala cestovnímu ruchu přílišný zájem. Cestovní ruch má přitom značný ekonomický význam. I oficiální materiály Ministerstva pro místní rozvoj přitom varují před podceňováním právních aspektů.
Právní úpravu lze rozdělit na několik velmi odlišných částí. První skupinu tvoří předpisy obchodního a občanského práva týkající se přímo právní úpravy cestovního ruchu. Ty jsou obsaženy zejména ve speciálním zákoně č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu. Zákon se zabývá především postavením cestovních kanceláří a cestovních agentur, přičemž největší část zákona tvoří komplikovaný problém pojištění cestovních kanceláří. Dalšími speciálními ustanoveními týkajícími se cestovního ruchu jsou zejména smlouva o zájezdu (§ 2521 až § 2549 NOZ) a timeshare (Dočasné užívání ubytovacího zařízení a jiné rekreační služby § 1852 až § 1867 NOZ). Česká právní úprava však vychází převážně z evropských směrnic, a to hlavně 90/314/EHS (koncem roku 2015 schválena nová směrnice 2015/2302) a 2008/122/ES. Druhou skupinu představují předpisy soukromého práva, které se týkají i cestovního ruchu, tedy hlavně fungování cestovních kanceláří a agentur. Jde logicky především o živnostenský zákon a také zákon o obchodních korporacích, tedy především o právo obchodní. Na vysokých školách, kde je obor cestovní ruch, se leckdy výklad příslušné právní úpravy zjednodušuje na samotné obchodní právo, což je zavádějící.
Jako třetí skupinu lze vymezit speciální veřejnoprávní předpisy týkající se cestovního ruchu. Existují například zvláštní místní poplatky za lázeňský nebo rekreační pobyt, normy v zásadě stavební určující kategorizaci ubytovacích zařízení, ale připravoval se také speciální zákon o podpoře rozvoje cestovního ruchu. Takovýto zákon zejména podle rakouského vzoru byl přijat v roce 2010 na Slovensku a řadu let se připravovala obdobná norma i v České republice. Poslední základní skupinou předpisů jsou veřejnoprávní normy obvykle ze správního práva související s cestovním ruchem. Jejich množství je velmi vysoké a jde o až pozoruhodně rozmanité problémy, jako je památková péče, ochrana přírody, doprava, ale i speciálnější problémy jako je vydávání cestovních dokladů, vinařství, lázeňství.
Cílem předmětu je, aby absolvent kurzu získal orientaci v probírané rozsáhlé otázce. Měl by porozumět často komplikovaným a velmi moderním institutům v cestovním ruchu, jako je ochrana zákazníků u zájezdů nebo u timeshare. Absolvent by měl chápat vývojové tendence v české a evropské právní úpravě otázek souvisejících s cestovním ruchem. Právo cestovního ruchu je také pozoruhodnou ukázkou moderního a dosud zdaleka nestabilizovaného právního institutu. S pomocí externích odborníků se studenti seznamují i s aktuálními problémy legislativy české a evropské, složitými otázkami prolínání právní úpravy s ekonomickými aspekty (např. destinační management v připravovaném zákoně o podpoře rozvoje cestovního ruchu), vlivem technickým norem nejenom v oblasti cestovního ruchu atd.
Vedle výuky jsou organizovány i odborné konference samozřejmě otevřené i pro zájemce z řad studentů. Jde o v ČR dosud jediné konference přímo k právní úpravě cestovního ruchu, konané na PFUK 10.2. a 7.10.2015, 8.11. 2016, další se uskuteční 9.11. 2017.
!!! Základní informace o právních aspektech turismu jsou na speciální stránce PFUK vedené vyučujícím dr. Petrášem Právo a cestovní ruch http://turismus.prf.cuni.cz/ Zde jsou i přehledy publikací nebo odkazy na volně přístupné odborné materiály.