Předmět zahrnuje tato témata:
- Prameny práva
- Právo osob
- Věcná práva
- Procesní právo
- Obecné nauky
Cílem předmětu je podat ucelený výklad o soukromém právu římském jakožto právním řádu, na jehož základě se historicky formovalo kontinentální, a také české soukromé právo. Z toho důvodu se obsah předmětu zaměřuje na pochopení a fungování základních institutů a principů římského soukromého práva, které se stalo předobrazem moderního soukromého práva, jehož výklad pokračuje v dalších ročnících studia. Při výuce římského práva je proto kladen důraz zejména právo majetkové (zejm. věcná práva, obligační právo, dědické právo), které z římského práva nejvíce ovlivnilo obsah a strukturu moderního soukromého práva. Nedílnou součástí předmětu je zvládnutí základní terminologie soukromého práva. Výklad látky je hojně prokládán původní kazuistikou, která ilustruje fungování právních institutů na praktických příkladech.
Předmět je zahájen seznámením se základními státoprávními reáliemi starověkého Říma, stejně jako s prameny římského práva, jejichž znalost je podstatná pro pochopení dalšího výkladu římskoprávní materie. Studenti jsou v této souvislosti obeznámeni se základním metodikou práce s prameny a orientaci v nich. V tomto kontextu jsou také obeznámeni se základními pojmy, jako ius civile, ius honorarium, ius gentium a ius naturale. Při výkladu pramenů je důraz zejména na prétorský edikt, republikovou legislativu, význam a činnost jurisprudence a Corpus iuris civilis.
Dle tradiční systematiky začíná výklad právní materie právem osob a rodinným právem jakožto úvodem do práva majetkového a obecných nauk právních. Studenti jsou seznámeni s koncepcí právní subjektivity a svéprávnosti, s principem personality práva, příbuzenstvím, právní povahou manželství a také s dalšími specifickými instituty této oblasti práva (noxální ručení, adejktické žaloby ad.).
Těžiště celého předmětu spočívá ve výkladu majetkového práva, tedy věcných práv, obligačního práva a dědického práva. V oblasti věcných práv je výklad soustředěn na vysvětlení pojmu vlastnictví, a to zejména v kontextu držby (possessio) a věcných práv k věci cizí, zejména pak služebností (servitutes). Studenti jsou seznámeni se základními principy originárních a derivativních způsobů nabývání vlastnictví, a to s důrazem na problematiku aplikace principu nemo plus iuris. V rámci pojednání o držbě je zdůrazněn vztah mezi základními pojmy: držba (possessio) – detence (possessio naturalis) – vlastnictví (dominium), a dále pak je podrobně rozebrána problematika ochrany držby (interdicta) a ochrany vlastnictví (rei vindicatio, actio negatoria ad.) včetně jejich vzájemného vztahu, stejně jako ochrana tzv. bonitárního vlastnictví a domnělého vlastnictví (actio Publiciana).
V oblasti dědického práva je výklad rozčleněn na pojednání o principech intestátní a testamentární posloupnosti, včetně jejich vzájemné provázanosti (zejm. posloupnost proti testamentu, ochrana neopomenutelných dědiců). Důraz je položen na vysvětlení základních principů univerzální sukcese, mimo jiné v kontextu institutů singulární sukcese (dědické odkazy) a dalších institutů nabývání mortis causa.
Výklad hmotněprávních institutů je doplněn výkladem o základních principech procesního práva, které historicky stojí v základech římského práva. Je zdůrazněn význam žalob (actiones) ve vývoji římského práva a jejich vztah k formování subjektivních práv, prolínání institutů hmotného a procesního práva ve vývoji právního vztahu, je pojednáno o zahájení a průběhu civilního řízení, účincích litiskontestace a soudního rozhodnutí, stejně jako o základech exekuce.
Z oblasti obecných nauk je v rámci výuky pojednáno o obecných principech právního jednání a vývoje právních vztahů (neplatnost a naříkatelnost právního jednání, error a jeho druhy ad.). Obecné nauky jsou vykládány jako úvodní část práva obligačního, a to zejména z důvodů propedeutických.