Syllabus
Po úvodní deskripci základních pojmů, modelů a aktérů kurs seznámí studující nejprve s možnými teoretickými náhledy na vztah demokratických společností/politických systémů a médií, různými pojetími "veřejné sféry" a kritikami (a nabízenými řešeními) jejího stávajícího stavu. Budou probrány možnosti typizovat existující systémy politické komunikace ("od Čtyř teorií ke Třem modelům") s pokusem zařadit český mediální systém, dále pak historie politického komunikování (Čtyři věky politické komunikace a související periodizace). Závěrečné přednášky se budou věnovat vybraným projevům a konceptům současného politického komunikování, kurs ukončí (ve zřetelném kontrastu s úvodními hodinami) zastavení u praktik spin-doctoringu, politického PR a marketingu. V seminární části předmětu budou studenti diskutovat o odborných textech a konkrétních projevech současné politické komunikace v ČR a v zahraničí. V závěru každého setkání bude řešen nepovinný úkol, odkazující na právě probranou látku (vyhodnocení na počátku následujícího setkání). Látka kursu je rozložena do pěti bloků (každý 1-3 setkání kursu), kopírujících kapitoly základních skript kursu (Křeček
2013): BLOK I. - DEFINICE POLITICKÉ KOMUNIKACE (1. setkání): (Definice objektu zájmu - bude rozlišena politická komunikace jako obor (vědecký) a politická komunikace jako praxe (společenská); výklad začíná u definicí politických aktérů a komunikačních toků mezi nimi; těžiště tématu leží v představách o samotném předmětu/obsahu politické komunikace - hodnotách a zdrojích; píše hodnot se bude týkat pohyb mezi okružími konsenzus - kontroverze - deviace, spíše distribuce zdrojů pak procesuální vztah (polity) - politics - policy.) BLOK II. - PROSTŘEDÍ POLITICKÉ KOMUNIKACE (2. -
3. setkání): (Osvojení druhého tématu předpokládá nejprve rozlišení deskripční, explanační/predikační a normativní úrovně při studiu politické komunikace, dále pak identifikaci dvou základních tradic demokratické teorie: reprezentačně-liberální a participačně-liberální; Jako variace na tuto úvodní dualitu se pak objeví i rozdílné konceptualizace veřejného komunikačního prostoru buď jako veřejného tržiště, nebo jako veřejné sféry, centristický a pluralististický pohled na vztah veřejná sféry a médií, příp. rozdělení na interní vs. externí mediální pluralismus; Zásadním momentem tématu se stane široké chápání reprezentace nejen jako politického, ale i jako mediálního mechanismu, čehož lze využít k "rozpuštění" politologického významu termínu reprezentace a analyzovat stav zastupitelské demokracie na škále delegativní vs. participativní; Zvládnutí tématu předpokládá u obou typů prostoru veřejné/mediální komunikace budou osvojení si nabídnutých sad analytických nástrojů, umožňující měřit jeho kvalitu) BLOK III. - SYSTÉMY POLITICKÉ KOMUNIKACE(4. -
5. setkání): (Těžiště třetího tématu leží v posunu od Čtyř teorií tisku ke Třem modelům - předpokládá se dokonalé zvládnutí obou ‚biblí systémového přístupu‘; Praktické uchopení první publikace předpokládá zvládnutí základních principů politického komunikování v ČS(S)R mezi lety 1948 a 1989; U druhé publikace pak kvalifikovaný pokus o nalezení odpovídajícího umístění pro současný český mediálně-politický systém.) BLOK IV. - HISTORIE POLITICKÉ KOMUNIKACE (6. -
7. setkání): (Historicko-periodizační přístup k politické komunikaci zde nabízí několik základních textů, z nichž čtvrté téma vychází: Jde v první řadě o tři věky politické komunikace Blumlera s Kavanaghem (kde přidáváme čtvrtý, současný), tři věky politických kampaní Norrisové, Barnettovy (Sabatovy) čtyři éry politického žurnalismu, Stömbäckovy čtyři mediatizační fáze a Mairova typologie vývoje politických stran.) BLOK V. - SOUČASNOST POLITICKÉ KOMUNIKACE (8. - závěrečné setkání): (V rámci posledního tématu je třeba se věnovat současným projevům politické komunikace, tedy dílčím jevům na straně aktérů, uvnitř obsahů i účinkům na publikum; Za úvodní rys tématu byla zvolena profesionalizace, označující jak změny uvnitř tradičních stran a jejich politiků, tak i nástup profesionálů na public relations a spin doctoring zvnějšku; I ‚díky‘ jejich působení se téma věnuje trendům typu amerikanizace, celebritizace, depolitizace, negativita, personalizace, a obzvláště populismus; Účinky politické komunikace se týkají pojmů dumbing-down, cynismus a zmalátnění; V kontrastu s nimi leží principy a praktiky politického marketingu, jeho vnitřní logiku do důsledků dotahuje louwovské pojetí politického procesu jako duality policy a hype.)
Annotation
Kurs Média, moc a politika se zabývá rolí médií a komunikace v politických procesech (a naopak), je základním vhledem do studií politické komunikace, podoboru mateřských disciplín politologie a komunikačních studií.
Po úvodní deskripci základních pojmů, modelů a aktérů kurs seznámí studující nejprve s možnými teoretickými náhledy na vztah demokratických společností/politických systémů a médií, různými pojetími "veřejné sféry" a kritikami (a nabízenými řešeními) jejího stávajícího stavu. Budou probrány možnosti typizovat existující systémy politické komunikace ("od Čtyř teorií ke Třem modelům") s pokusem zařadit český mediální systém, dále pak historie politického komunikování (Čtyři věky politické komunikace a související periodizace). Závěrečné přednášky se budou věnovat vybraným projevům a konceptům současného politického komunikování, kurs ukončí (ve zřetelném kontrastu s úvodními hodinami) zastavení u praktik spin-doctoringu, politického PR a marketingu. V seminární části předmětu budou studenti diskutovat o odborných textech a konkrétních projevech současné politické komunikace v ČR a v zahraničí.