Sylabus
Obsah:
1. Úvod do studia ústavního inženýrství
2. Moderní ústavy a jejich typy
3. Principy konstitucionalismu
4. Parlamentní demokracie I
5. Parlamentní demokracie II
6. Prezidentské a poloprezidentské režimy
7. Hlavy států v komparativní perspektivě
8. Parlamenty v moderních demokraciích
9. Ústavní zvyklosti I
10. Ústavní zvyklosti II
Anotace
Kurz "Problémy ústavního inženýrství" je určen studentům magisterského studia politologie. Volně navazuje na kurz Komparace politických systémů I (JPB256) a Komparace politických systémů II ( JPB257) v bakalářském stupni studia a na magisterské úrovni je komplementární ke kurzu Poloprezidentské režimy v postkomunistické Evropě (JPM150) a Komparace politických systémů střední Evropy (JPB262).
Kurz "Problémy ústavního inženýrství" vychází z předpokladu vysoké míry relevance ústavních institucí a procedur, které mají značný vliv na fungování soudobých demokracií. Pojem "ústavní inženýrství" se vztahuje k vědomému úsilí (podloženého teoretickými a empirickými poznatky) prostřednictvím změn institucionálního (zejména ústavního) uspořádání zkvalitnit fungování politických režimů moderních demokracií.
V kurzu budou představeny dilemata soudobých demokracií v otázce ústavního rámce a institucionálních pravidel. Kurz propojuje empirické poznatky z "nových" i "starých" demokracií relevantní a teoretická východiska a závěry, jež byly v rámci komparativní politologie formulovány zejména od začátku 90. let 20. století s nástupem tzv. nového institucionalismu a s rozvojem intenzivní diskuse o optimálním nastavení institucionálního uspořádání v tzv. nových demokraciích. Kurz je relevantní i pro ČR, kde nebyl vývoj ústavního systému završen, o čemž svědčí zavedení přímé volby prezidenta v roce 2012
Podstatou kurzu je komparativní analýza forem vlád, jednotlivých ústavních institucí (zvláště "trojúhelník" prezident - vláda - parlament), jež jsou analyzovány ve vzájemné interakci, a klíčových ústavních procedur. Kurz se zaměřuje na komparaci typických i výjimečných institucionálních uspořádání (a jejich variant) v různých zemích s cílem zjistit funkčnost těchto uspořádání, jejich přenositelnost do jiných institucionálních kontextů a také souvislost s konsolidací demokracie.
Předmětem studia zdaleka nejsou pouze ústavní texty, ale také způsob, jak jsou ústavní texty interpretovány a jak jsou naplňovány v praxi. Formálně-institucionální uspořádání jsou zkoumána v kontextu s relevantními neinstitucionálními faktory, kam spadá mj. charakter stranického systému či historické tradice.
Teoretické předpoklady budou doplněny o hojné empirické poznatky z různých zemí, které představují typické či výjimečné uspořádání a také ze zemí, které se k ústavnímu inženýrství odhodlaly a plánované změny provedly. K tomuto účelu budou složit seminární práce, ve kterém budou studenti představovat a analyzovat příklady ústavního inženýrství, resp. důvody a argumenty, které vedly k ústavnímu inženýrství, očekávané změny a reálné dopady ústavních změn (např. přímá volba premiéra v Izraeli, přechod z přímé na nepřímou volbu prezidenta v Moldavsku, zavedení přímé volby prezidenta v ČR a na Slovensku, přechod z bikameralismu na unikameralismus na Novém Zélandu, Dánsku a Švédsku, průběh a dopady belgické federalizace, ústavní reformy ve Finsku od konce 80. let 20. století a nová ústava z roku 2000, ústavní reforma v Portugalsku z roku 1982, ústavní reformy ve Francii ve 20. a 21. století aj.).