Sylabus předmětu „Filosofie a metodologie vědy“ pro studenty doktorského studia
Přednášející: Prof. PhDr. František Ochrana, DrSc.
Místo konání přednášek: Jinonice, B 228
Čas: od 18.30
Místo: Jinonice, B 228
Termíny přednášek: úterky 3.10. 17.10. 31.10. 14.11. 28.11. 5.12.
Stručná charakteristika předmětu
Obsahem předmětu jsou následující okruhu problémů: 1. Jak postupovat při psaní disertace (řešení vědeckého problému) a vědeckého textu (článků). Vymezení předmětu výzkumu, výzkumné cíle, metody a metodologie řešení vědeckých problémů při zpracování disertace. Tvorba teoreticko-metodologického rámce. Vztah mezi metodologií, metodami vědecké práce a metodikou. Vědecká rozprava a argumentace. Definování vědeckých pojmů. 2. Věda, filozofie, metodologie. Normativní a nenormativní metodologie. 3. Pozitivistická a postpozitivistická metodologie. Problém verifikace. Kritický racionalismus. Falsifikace. Problém paradigmatu ve vědě. Metodologie vědeckých výzkumných programů. Metodologický anarchismus. Strukturalistická metodologie. Konstruktivismus. Operacionalismus. Karteziánská a nekarteziánská epistemologie. Fenomenologie. Hermeneutika. Dialekticko-materialistická metodologie. Postmodernismus. Možnosti použití jednotlivých druhů metodologií v sociálním zkoumání. 4. Obecné a specifické metody vědeckého zkoumání.
Podrobná osnova kursu „Filosofie a metodologie vědy“
Blok číslo 1: Úvod do metodologie vědecké práce a význam metodologie pro zkoumání v oblasti sociálních věd
- předmět vědeckého výzkumu a zásady jeho definování při psaní disertační práce a při psaní vědeckých textů
Vědecký problém. Vztah předmětu a objektu vědeckého zkoumání
- definování výzkumných cílů
- definování pojmů ve vědecké práci nástroji formální logiky.
- vědecká argumentace
- metody vědecké práce
- vymezení pojmu „metodologie vědy“
- vztah mezi metodologií, metodou a metodikou vědecké práce
- roviny metodologie vědy, problém metodologie při zkoumání sociálních jevů
- volba metodologie při psaní doktorské disertace v oblasti sociálních věd
- metodologie, metoda a metodika psaní doktorské disertace
- problém vědy a vědeckého jazyka, komunikace ve vědě, resp. v oblasti sociálních věd, definování pojmů
- problém „porozumění“ ve vědecké rozpravě
- axiologická metodologie a její průměty do normativního zkoumání prostřednictvím sociálních věd (aplikace)
- pozitivní metodologie jako teoretické východisko pozitivní sociální teorie (aplikace)
- pojetí vědy v dějinném vývoji (pojem „epocha vědy“, epocha starověké vědy a její atributy, epocha středověké vědy, epocha novověká vědy, epocha postnovověké vědy)
Blok číslo 2: Základní koncepce metodologie vědy a možnosti jejich využití pro zkoumání v oblasti sociálních věd
- pojem „typ metodologie“
- naturalismus a normativismus
- metodologické nástroje pozitivistické a postpozitivistické analýzy využitelné v sociálním zkoumání:
Analýza relevantních metodologií významných pro vědecké zkoumání sociální reality:
Pozitivistická a neopozitivistická metodologie a její význam pro oblast sociálního zkoumání:
- Comtovo pojetí problému teologie,metafyziky a pozitivní filozofie a jeho význam pro zkoumání sociálních jevů, sociální jev jako „fakt“, problém metody deskripce a verifikace v sociálních vědách
- empiriokriticismus (R. Avenarius, E.Mach): čistá zkušenost, neutrální elementy jako základ světa a jako zkoumání čisté zkušenosti
- novopozitivistické pojetí filozofie metodologie vědy (Vídeňský kruh, logický pozitivismus, logický empirismus, logický atomismus, význam novopozitivismu pro oblast sociálního zkoumání, problém verifikace ve vědeckém zkoumání, přímá a nepřímá verifikace v oblasti sociálních věd, kontext objevu a kontext zdůvodnění v sociálních vědách, indukcionistický model vědeckého poznání a jeho aplikace do podmínek sociálního zkoumání, problém verifikace a demarkace metafyzických výroků a vědeckých výroků, význam problému demarkace pro oblast normativních a nenormativních ekonomických teorií
- Hempelův a Oppenheimův explanační model
- Pozitivismus v soudob é vědě
Model vědy, pojetí metodologie a metody u K. R. Poppera (logika falsifikacionismu a její význam pro zkoumání sociálních věd, kritérium demarkace, povaha vědeckého poznání, racionalita rol hypotézy ve vědeckém poznání, racionální rekonstrukce vědy a revize vědeckých teorií, hypotetický dedukcionismus a jeho význam pro oblast sociálního zkoumání, pojetí cyklů vědeckého poznání, racionalismus v oblasti sociálních věd a problém neoracionalistické interpretace sociálních jevů, konstituování sociálních teorií podle principu falsifikace, problém potvrditelnosti („koroborace“) v sociálních vědách, princip falsifikace a logická pravděpodobnost teorie, komparace metodologie logického empirismu a metodologie K.R. Poppera
Kuhnova teorie vědeckých revolucí (vědecké společenství, normální věda, paradigma, anomálie ve vědeckém zkoumání, vědecká revoluce, kumulativní poznání, diskontinuita ve vědeckém poznání, pojetí paradigmatu v sociálních vědách)
Lakatosova metodologie výzkumných programů (tvrdé jádro a jeho pojetí v sociálních vědách, progresivní a regresivní teorie, pozitivní heuristika, negativní heuristika,vědecká revoluce a její aplikace na oblast sociálních věd)
Epistemologický anarchismus P.K. Feyerabenda a jeho projevy v sociálních teoriích (pluralistická metodologie v oblasti sociálního zkoumání, kontextová teorie významu, problém nesouměřitelnosti teorií, kritika monoteoretismu v oblasti vědeckého poznání, problém relevance modelů sociální skutečnosti, metoda vědy a problém metody sociálních věd, vědecké poznání jako proliferace, idea proliferace ve vztahu k sociálnímu zkoumání, teorie a struktura poznání)
Nekarteziánský racionalismus (G. Bachelard) (aplikovaný racionalismus, epistemologická revoluce, relativnost výpovědí ve vědeckém poznání, výstavba dynamických modelů zobrazujících sociální skutečnost)
Konstruktivismus v sociálním poznání (Ullmovo pojetí vědeckého obrazu jako konstrukce bez metafyzické existence a jeho význam pro sociální zkoumání, role modelu a subjektu při modelování sociálních jevů)
Metodologie vědy Y. Prigogina. (řád z chaosu, kritika absolutního determinismu, stability, řádu, stejnosti, rovnováha jako výjimka stability systému, fluktuace, nevratnost procesů, význam Prigoginovy teorie pro zkoumání ekonomických jevů
J. Monod – náhoda a nutnost. Idea „evolucionismu“ ve vědě.
Strukturalismus (totalita, struktura, epistémé, diskurs,vědecká výpověď v diskursu, archív, archeologie vědění, význam strukturalistické metodologie pro analýzu sociálních souvislostí a jejich interpretaci v dějinném kontextu)
Historicko-logická metodologie (poznání jako sociálně podmíněný subjekto-objektový vztah, historická determinace sociálních jevů, společenský kontext vědeckého poznání, pojem „zákona v sociálních vědách“)
Fenomenologická metodologie (evidence, vědosloví, zření podstaty, fenomenologická redukce, význam fenomenologické metodologie pro konstrukci protinormativně a antipsychologicky vytvářených teorií)
Epistemologie „tichého vědění“ M. Polanyiho (osobní vědění, nevyslovené znalosti, nové pojetí normativismu a jeho význam pro vytváření normativních sociálních teorií)
Pragmatismus (víra, pravda, zkušenost, význam pragmatické metodologie pro sociální zkoumání a pro zkoumání racionality chování sociálních subjektů)
Postmodernismus: (vědění v informatizovaných společnostech, problém legitimizace, povaha společenské vazby, narativní vědění a vědecké myšlení, bádání a jeho legitimizace performitivitou,postmoderní věda jako vyhledávání nestabilit, postmoderní my
Obsahem předmětu jsou následující okruhy problémů:
Vymezení předmětu výzkumu, výzkumné cíle, metody a metodologie řešení vědeckých problémů při zpracování disertace. Vztah mezi metodologií, metodami vědecké práce a metodikou. Vědecká rozprava a argumentace.
Věda, filozofie, metodologie. Normativní a nenormativní metodologie.
Pozitivistická a postpozitivistická metodologie. Problém verifikace. Kritický racionalismus. Falsifikace. Problém paradigmatu ve vědě. Metodologie vědeckých výzkumných programů. Metodologický anarchismus. Strukturalistická metodologie. Konstruktivismus. Operacionalismus. Karteziánská a nekarteziánská epistemologie. Fenomenologie. Hermeneutika. Dialekticko-materialistická metodologie. Postmodernismus.Možnosti použití jednotlivých druhů metodologií v sociálním zkoumání.
Obecné a specifické metody vědeckého zkoumání.
Komentované čtení vybraných originálních textů soudobých vlivných autorit: Austin, Derrida, Foucault, Lyotard, Popper, Quine, Rorty, Searle, Strawson, atd.