Syllabus
UPOZORNĚNÍ!
V zimním semestru (2021/2) bude výuka probíhat prezenční formou. V případě, že se situace pandemie Covid 19 zhorší a prezenční výuka nebude možná, kurz bude vyučován online. 1. Název studijního předmětu: Sociální problémy 2. Vyučující: Doc. PhDr. Pavol Frič, PhD. 3. Typ studijního předmětu: Povinně volitelný. 4. Rozsah studijního předmětu: 10 hodin přednášek za semestr 5. Harmonogram výuky předmětu: Výuka bude rozdělena do 2 bloků po 5 hodinách 6. Počet kreditů: 6
Podmínky absolvování kurzu:
- aktivní účast na přednáškách => 10%
- četba literatury => 10%
- psaní minieseje (cca:1 str.) => 20%
- závěrečná písemná práce (cca: 5 str.) zaměřená na analýzu konkrétního sociálního problému v ČR z pozic vybraného teoretického přístupu => 35%
- ústní zkouška (v případě online výuky je nahrazena závěrečnou písemnou prací) => 25%
Hodnocení 100-91% => A 90-81% => B 71-80% => C 61-70% => D 51 - 60% => E
Less than 51% => F
Tématické okruhy Úvod do sociologie sociálních problémů – zabývá se historickým vývojem soiologie sociálních problémů, definováním a vývojem chápaní (definice) pojmu sociální problém a seznamuje studenty se základní tématickou architekturou kurzu. Základní objektivistické přístupy k sociálním problémům, k hledání jejich příčin a navrhování řešení: a) teorie sociální patologie – organické analogie, duální hodnotová logika b) teorie sociální dezorganizace – anomie, normlesness, culture conflict, breakdown c) teorie sociální deviace – základní koncepce deviace, normativní relativizace, d) teorie konfliktu hodnot - subjektivní a objektivní stránka sociálních problémů, viditelnost sociálních problémů.Další teoretické koncepty: e) koncept sekundární deviace a teorie labelingu f) koncept přirozené historie sociálních problémů: stadiální (fázový) model a g) sociální problémy jako součást politického dění, Konstrukcionistické paradigma: h) konstrukcionistická paradigma sociologie sociálních problémů – definice, příčiny a řešení sociálních problémů, cyklický model (otevřený v čase) přirozené historie sociálních problémů i) management sociálních problémů - proces problematizace skutečnosti, základní techniky odvracení definic sociálních problémů (deproblematizace), quasiteorie příčin sociálních problémů j) dynamika definic sociálních problémů v arénách veřejného diskurzu Interakce paradigmatických proudů: k) vědecký objektivismus – závažnost sociálních problémů l) striktní a kontextuální konstrukcionismus m) role sociálních problémů v moderní společnosti – vlny (generace) sociálních problémů
Praktické konsekvence pro společnost a sociology a) standardní a nestandardní perspektiva řešení SP ve společnosti, řešení SP v rizikové společnosti, intervence neziskových organizací b) konvenční (pozitivistický) a alternativní model zkoumání SP – participativní akční výzkum, veřejná sociologie, poznávání jako dialog c) role sociologa v procesu zkoumání SP – morální zainteresovanost sociologa, veřejná sociologie, „veřejní sociologové“, emancipace zkoumaných osob ve výzkumném procesu
Annotation
Anotace
Kurz dává odpovědi na zásadní otázky týkající se příčin vzniku a přetrvávání sociálních problémů. Zabývá se zkoumáním škodlivosti a prospěšnosti sociálních problémů v moderní společnosti. Objasňuje jaké zásadní typy řešení sociálních problémů nabízejí jednotlivé teoretické přístupy a jaké mají výhody a nevýhody. Odpovídá také na otázky: Jak a kým jsou sociální problémy ve společnosti definovány? Jak se sociální problémy vyvíjí a jak se dostávají do povědomí široké veřejnosti? Teoretický výklad zahrnuje jak objektivistické (pozitivistické), tak konstrukcionistické paradigma nahlížení na sociální problémy. Kurz nabízí komplementární pohled na jednotlivé teoretické přístupy a snaží se studenty vést k jejich kritické reflexi. Praktická využitelnost jednotlivých teorií v sociologické analýze bude průběžně demonstrována na konkrétních příkladech ze života české společnosti. Tématická posloupnost jednotlivých přednášek kurzu respektuje skutečný historický „nástup“ jednotlivých teoretických přístupů do sociologie sociálních problémů. Kurz začíná objektivistickými teoriemi pokračuje konstrukcionistickým paradigmatem a končí popisem vzájemné interakce těchto dvou paradigmatických proudů.