Sylabus
1. Základní rozlišení Etika, morálka, mravnost; normativní, deskriptivní etika, metaetika; teorie a praxe; mravní předporozumění a reflexe; aplikovaná etika; etika a theologie Anzenbacher 13–18; Sokol 66–73; Thomson 11–15; Ricken 11–26
2. Pojem dobra Jednozna čnost a víceznačnost pojmu; dobro jako cíl; pojem hodnoty; správné a dobré; pojetí zla; fakta a hodnoty, naturalistický omyl; význam morálních vět (intuicionismus, emotivismus, decisionismus) Anzenbacher 211–215, 248–273; Ricken 27–61; Tugendhat 40–52; Williams 42–48
3. Štěstí Cíl dobrého lidského života; jednání, svoboda a omyl; teleologie; eudaimonismus; pojem smyslu; antinomie štěstí a její možná řešení Anzenbacher 144–155; Spaemann 13–37, Thomson 65–74; Ricken 62–79; Tugendhat 186–193
4. Slast Druhy hedonismu (antický a moderní; kinétický a katastémický; zprostředkovaný a nezprostředkovaný); dialektika slasti; slast jako emoce a její kultivace Anzenbacher 23–25, 149–152; Spaemann 38–50
5. Utilitarismus Teleologie a konsekvencionalismus, principy utilitarismu, kvantitativní a kvalitativní přístup; situační etika; kritika Anzenbacher 31–39, Kohák 131–158, Spaemann 136–148; Williams 73–84
6. Morální zákon Kantova etika povinnosti, kategorický imperativ, autonomní a heteronomní etika; diskursivní etika Anzenbacher 42–77; Kohák 159–172, Sokol 103–109, Thomson 105–115; Tugendhat 127–138
7. Svědomí Pojem svědomí historicky, roviny svědomí, omyl svědomí, epikie, princip dvojího účinku, pojem zodpovědnosti; vina a odpuštění Anzenbacher 78–84, Ricken 141–149, Spaemann 95–105
8. Přirozený zákon Přirozené a pozitivní normy, antické a tomistické pojetí přirozeného zákona, jeho recepce; důsledky pro praxi Anzenbacher 84–93, Sousedík 33–45; Spaemann 175–191
9. Sebezáchova a moderní přirozené právo Novověké pojetí přirozeného práva, kontraktualismus, diskuse o lidských právech ve
20. století Kohák 25–39, Thomson 85–92; Spaemann 51–61, Tugendhat 53–63, 260–280
10. Skepticismus a relativismus Skepticismus, relativismus, subjektivismus, empiricismus, scientismus, historismus, nihilismus, teorie systému Anzembacher 163–210; Spaemann 161–174; Williams 23–41
11. Ctnost Definice ctnosti, kultivace emocí (platónské, aristotelské a stoické řešení), vztah ctností (jednota vs. kardinalita), získané a vlité ctnosti, úloha prozíravosti (fronésis, prudentia), ctnost v antice (homérské, platónské, aristotelské a stoické pojetí) a v současné etice ctností Anzenbacher 129–141, Tugendhat 194–203
12. Láska a přátelství Druhy přátelství a lásky; vůle k dobru; ordo amoris; vyšší city: soucit; pomoc, subsidiarita Anzenbacher 25–30; Spaemann 106–135; Tugendhat 139–153, 204–239
13. Spravedlnost Historický vývoj pojmu; spravedlnost jako ctnost duše; spravedlivá distribuce; spravedlivé instituce; principy spravedlnosti; komunitaristická kritika; globální spravednost Anzenbacher 141–143, 242–243; Tugendhat 281–302
Anotace
Předmět je povinným kurzem oboru Katolická teologie. Doporučuje se absolvovat tento předmět v letním semestru druhého ročníku.
Cílem přednášek je uvedení do základních problémů filosofické etiky. Důraz je kladen na porozumění specifikům různých etických přístupů, zhodnocení jejich nejhlubších motivací a vytčení jejich praktických důsledků.