1. Prameny raného novověku: klasifikace a specifika
2. Prameny státní správy
3. Prameny vrchnostenské správy
4. Ego-dokumenty I. (korespondence)
5. Ego-dokumenty II. (deníky, paměti, cestopisy)
6. Kroniky – proměna žánru a počátky moderního dějepisectví / městské dějepisectví
7. Dějepisectví I – domácí a exilové (doba před a pobělohorská)
8. Dějepisectví II (barokní doba)
9. Zrod kritického moderního historiografického žánru
10. Legendy a kazatelská literatury
11. Kramářské písně / poezie
12. Agitace a publicistika – zrod žurnalistiky
Nauka o pramenech novověku je zaměřena na hlubší prezentaci vývoje písemných pramenů v raném novověku a jejich interpretaci s ohledem na dějiny starší i mladší. Teritoriálně je výuka založena především na zdrojích, které vznikly na území českých zemí nebo v širším, historickém středoevropském regionu odpovídajícímu územnímu vývoji českého státu.
Vedle obecné klasifikace je důraz ve výuce kladen také na vlastní odbornou práci historika s těmito zdroji a jejími specifiky. Výklad zahrnuje jak prameny úřední provenience všech stupňů správy země, tak i prameny osobní povahy, narativní texty s přesahy do krásné literatury.
Vedle toho je také jedním z důležitých probíraných témat vznik žurnalistiky a rozvoj tohoto žánru.